středa 8. listopadu 2017

Knižní shrnutí

Ahoj, tak jsem zase jednou dala do jednoho článku několik tipů na knihy, které jsem přečetla v posledních týdnech. Vybrala jsem zástupce odlišných žánrů, aby měl každý větší šanci najít něco podle svého gusta. A tak tu máme (už zase) jeden thriller, současnou českou literaturu i starší pecku z Ameriky. :-)


A. J. Finn - Žena v okně

Ano ano. Další thriller, další alkoholička s psychickými problémy, další nespolehlivá vypravěčka. Syžet je v Ženě v okně úplně stejný jako u nedávno recenzované Ženy z kajuty č. 10. Je to zkrátka zase ten "západní typ" thrilleru (myšleno v kontrastu s typem severským), bez jakýchkoli nechutných krvavých scén, zaměřený spíše na napětí a moment zvratu, na překvapení. V případě Ženy v okně je hrdinka navíc agorafobička, což dává příběhu nový rozměr. Je bývalá psychoterapeutka, miluje staré černobílé filmy (například Okno do dvora), hraje šachy na internetu, žije sama ve velkém domě a krátí si chvíle pozorováním sousedů
I když se mi zásadní momenty zdály celkem odhadnutelné, v této knize pro mě nebyly tím hlavním. Vyprávění je pomalejší, hlavní hrdinka je psychologicky nahlížena mnohem hlouběji než v jiných knihách tohoto žánru a čtenář má tedy větší možnost poznat ji i její poruchu. U některých thrillerů mě rozčiluje jazyková stránka, užívané obraty, lexikum, věty, které na sílu vyvolávají napětí a ve výsledku působí spíš samoúčelně a směšně - to se mi v tomto případě nestalo. 
Zaujala mě taky informace o autorovi na přebalu knihy - studoval na Oxfordské univerzitě a v doktorandském studiu se přímo zaměřil na detektivní literaturu. Taky mu byla diagnostikována bipolární porucha, dá se tedy očekávat, že něco z jeho zkušeností a vnitřního prožívání se promítlo do románu. 
Hodnotím o hvězdu lépe než průměrnou Ženu z kajuty, přesto si myslím, že čtenáře, kteří touží hlavně po akci a rychlém tempu, tolik neuspokojí.


J. Hájíček - Zloději zelených koní, Dešťová hůl

Díky škole jsem se konečně dostala k dalším prózám Jiřího Hájíčka - autora pevně svázaného s jihočeským krajem a s poetikou v duchu "realismu". Autorovy knihy mám moc ráda (zejména jeho volnou venkovskou trilogii) a také sám spisovatel, kterého jsem díky Listování potkala naživo, působí velmi skromně a ohromně sympaticky
Zloději zelených koní jsou autorova první delší próza z roku 2001. Už zde se objevují typická autorova témata, postavy i místa. Je to příběh lyrický, melancholický, nepříliš dějový, plný "čistoty" a hledání vltavínů. Jde v něm o milostný vztah hlavního hrdiny, o rozpor mezi rychlým městem a venkovem, kde jako by se zastavil čas. Loni byla mimochodem kniha zfilmována, neviděl někdo z vás náhodou? :-)
Pak jsem se také pustila do Dešťové holi, závěrečného dílu venkovské trilogie morálního neklidu, který vyšel loni na podzim. Román se tentokrát vztahuje k půdě a k manipulaci s pozemky. Najdeme tu opět vztah k venkovu, už typickou detektivní a akční linku, ale tento díl je více než předchozí zaměřen na vnitřní svět hlavního hrdiny, na jeho krizi a nespavost, což se autorovi podařilo zaznamenat velmi reálně působícími nočními scénami, kdy Zbyněk bloudí ztichlým bytem a neví, co se sebou. Dešťová hůl mě zkrátka opět velmi potěšila, i když mi přišlo, že se autor v některých aspektech (zbytečně) snaží víc než dřív vyhovět čtenářské poptávce.


M. Cunningham - Hodiny

Ani nevím, jak přesně mě napadlo zrovna teď si Hodiny půjčit a přečíst. Zřejmě to prostě bude tou spojitostí s Virginií Woolfovou, co si budem povídat. :-) Autor totiž svůj román zkomponoval jako tři prolínající se příběhy: všechny tři po vzoru Paní Dallowayové popisují jeden den v životě nějaké ženy. První ženou je sama Virginie, která právě pracuje na románu Paní Dallowayová, druhou je Laura, která v padesátých letech tuto knihu čte, a třetí pak Clarissa, která vlastně jako p. Dallowayová, transponována na přelom tisíciletí, žije. Román je trošku těžší, co se čtení a orientace týka, ale rozhodně za to stojí. Čtenáři se postupně začne odhalovat souvislost mezi liniemi, které se nakonec protnou. Přijde mi to celé naprosto geniálně vymyšlené, navíc je to úctyhodná poklona spisovatelce. Cunningham za román v roce 1999 zaslouženě posbíral mnoho ocenění včetně ceny Pulitzerovy. 
Po dočtení jsem také zhlédla filmové zpracování, které je stejně dobré, ne-li dokonce lepší. Nicole Kidman naprosto úžasně ztvárnila samotnou Virginii, Julianne Moore a Meryl Streep pak další dvě hrdinky. Pokud nehodláte román číst, rozhodně se aspoň podívejte na film! Obě verze pět hvězdiček z pěti!

neděle 29. října 2017

Povedený thriller pro mladé?

Je všeobecně známým faktem, že na americké střední se může stát prakticky cokoliv. Z médií už jsme slyšeli o nejrůznějších katastrofách - střelbách, ozbrojených útocích a podobně. V knize Jeden z nás lže primárně sice není žádný student, který by zbraní ohrožoval ostatní, nicméně mrtvola tu je - a to hned v první kapitole! A pak taky vyděšená čtveřice spolužáků, z nichž ovšem každý skrývá nějaké tajemství. No a podle všeho to vypadá, že jeden z nich by měl být vrah!


I když už jsme se v mnoha románech pro mladé dospělé mohli setkat s prvky nějaké katastrofy, vyšetřování, s pocity strachu, že vyjde najevo pravda, není zrovna na denním pořádku, že u nás vyjde kniha, která je explicitně označena jako thriller pro YA, jako je tomu v případě Jeden z nás lže. V Česku vyšel před pár dny a v originále ani ne před půl rokem, takže se stále jedná o celkem čerstvou novinku. Stojí tedy knížka za přečtení, jak se vyvedla? Může vůbec takový žánr existovat a co od něj očekávat?

Pět studentů se jednoho odpoledne ocitne po škole. Na začátku čtenář dostane naservírováno pět přesně charakterově definovaných (a značně černobílých) postav, typických pro tuto literaturu: chytrá snaživka Bronwyn, hloupější a na vzhledu si zakládající Addy, úspěšný sportovce Cooper, průšvihář Nate a nakonec Simon - kluk, který založil aplikaci, kam přidává drsné drby a tajemství o všech lidech ve škole. Kluk, který je zavražděn... Všichni, kteří byli se Simonem v místnosti, když se to stalo, se automaticky stanou podezřelými. Tím pro ně ale hrůza nekončí, v aplikaci totiž dál vychází udavačské a jiné děsivé příspěvky, které jim dál ničí životy... Kdo z nich tedy spáchal zločin? 

Připravte se, že děj se rozhodně nevleče. Jak už bylo řečeno, k tragédii dojde hned v první kapitole, a i když se následně tempo mírně zvolní, aby měl čtenář možnost poznat postavy a jejich reakce, po celou dobu se děj posouvá rychle díky postupně se odkrývajícím informacím, dialogům a vypjatým situacím. Čtenář přitom stále hledá pravého viníka, ale ničím si nemůže být opravdu jistý. Postavy se postupně (vlivem okolností) ukazují v jiném světle a mění se jejich prvotní charakteristika. Některé si jistě velmi brzo oblíbíte, ale nikdy si nebudete jisti, že z vašeho oblíbence nevyleze padouch, vrah nebo psychicky narušený jedinec. 


Zároveň si ale musíme uvědomit, že jde stále o knihu pro YA čtenáře a opravdu je plná typických prvků pro tento žánr - postav, témat, motivů, jazyka. Řeší se tu kdo s kým chodí, jak se nestát outsiderem nebo jak se udržet v populární partě. To jsou přesně problémy, které naši hrdinové kromě zločinu trápí. Tomu se prostě nevyhnete. Autorce se povedlo zapracovat do knihy mnoho důležitých témat pro tento typ literatury - návykové látky, rodinné vztahy, intimní vztahy, šikana, přiznání vlastní orientace, apod. Věku čtenáře jsou pak samozřejmě upraveny i prvky thrilleru. V knize nenajdete krev a naturalistické, drsné popisy. Ale rozhodně je přítomno napětí, nejistota a strach, co se ještě může stát. Obavy o to, kdo je viník a komu bude ublíženo. Úzkost z toho, jaké informace mohou kdykoli vybublat na povrch... 

Autorce se podařilo námět výborně zrealizovat, postupovat ve vyprávění tak, aby čtenář román hltal a byl napjatý, ale nikdy neodhalila příliš informací moc brzo. Propojila oba žánry naprosto přirozeně a funkčně. Rozhodně doporučuji k přečtení, pokud jste cílová skupina, ale v tomhle případě si přece jen myslím, že to zvládnou vstřebat i vstřícní jedinci starších ročníků, když budou vědět, co čekat. :-) Je to skvělá kniha k odpočinku a opravdu mě velmi mile překvapila.

Na mém instagramu probíhá soutěž o jeden výtisk knihy Jeden z nás lže, tak rozklikněte odkaz a běžte zkusit štěstí. :-)

sobota 14. října 2017

Na co se těšit

Tak už je zase podzim v plném proudu. Musím říct, že po létě (krutý návrat do reality) je to pro mě vždycky období stresu a úzkostí, přesto ho mám díky posledním slunečným dnům a kouzelně zbarveným stromům docela ráda - a když už nic jiného, rozhodně se na podzim skvěle čte. O prázdninách mají volněji také nakladatelé, a tak už bývá pravidlem, že pak od září až do Vánoc vychází spousta lákavých knih. A tak jsem se rozhodla představit vám některé z těch kousků, na které se těším především, abyste se mohli inspirovat a případně si na ně počíhat se mnou. :-)


Největším hybatelem v knižním světě je letos jednoznačně Harry Potter a oslavy 20 let od vydání prvního dílu v angličtině. V těchto měsících jde především o třetí díl Harryho Pottera (a vězně z Azkabanu). Tento díl vyšel u Albatrosu v září v reedici s nádhernou obálkou, která zobrazuje Harryho a jeho patrona v noční scenérii (mrkněte zde), ovšem v říjnu vyšel současně v edici ilustrované, jejíž přebal zdobí pro změnu Záchranný autobus (k pokochání tady). A když už je řeč o HP, 26. 10. ještě vyjde ilustrované vydání Fantastických zvířat, které bude jistě samo o sobě úžasným uměleckým dílem. Věřím, že sběratelům knih o Harrym lezou tahle vydání dosti do peněz. :-)

V první třetině října vyšla u nakladatelství Plus kniha Dneska bude všechno jinak, jejíž autorka je Maria Semple, stvořitelka (pro mě geniální) postavy Bernadetty z románu Kde se touláš, Bernadetto. Spisovatelčina první kniha je zkrátka moje srdcovka, i když to zdaleka není kousek, který bych doporučovala každému. Je to humorný i melancholický příběh s úžasnou hlavní postavou, fůrou ironie, černého humoru, introverze a všeho, co mám ráda. I když je mi jasné, že podruhé už se spisovatelce něco podobného pravděpodobně vytvořit nepovede, přesto se na nový román moc těším a věřím, že mě úplně nezklame.


Ze současné české literatury bych tento podzim nerada minula především dvě knihy z dílny nakladatelství Host: Malinku Dity Táborské, což je obsáhlý román pojednávající především o mateřství a adopci (stejně jako tomu bylo v případě excelentní Anežky od Viktorie Hanišové), a podobně novou knihu Jakuby Katalpy Doupě, jež tematizuje především samotu a stáří. Ať už je toto téma sebevíc depresivní, autorčin styl je mi zárukou, že čtení bude zážitek. 

Už se taky nemůžete dočkat 19. 10.? Je tu totiž další Velký knižní čtvrtek! Koukněte na stránky a sami vyhodnoťte, které knihy vás zaujaly. V mém případě je to na prvním místě samozřejmě (KONEČNĚ!!) český překlad třetího dílu série Geniální přítelkyně s názvem Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou. Velmi (velmi, velmi,..) očekávaná kniha letošního podzimu už tento čtvrtek! Další tituly jsou pro mě bohužel tak trošku zastíněné právě zmíněným dílem, nicméně za povšimnutí jistě stojí třeba další kniha pro děti od Petry Soukupové - Kdo zabil Snížka?, nebo nový román Johna Boyna, irského autora Chlapce v pruhovaném pyžamu, který nese název Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa.



Samozřejmě také musím zmínit některé očekávané Odeonky. Nejvíce se těším na další krátký příběh Haruki Murakamiho Birthday girl a především na druhou knihu americké prozaičky Celeste Ng (autorka výborného společenského románu Vše, co jsme si nikdy neřekli) Ohníčky všude kolem, která má vyjít 10. 11. Od září vychází také velké množství zajímavých thrillerů, o některých už jsem se zmiňovala v předchozím článku. Dál bych nerada opomněla komiksy. Nedávno totiž vyšlo už třetí dobrodružství úžasně roztomilé Hildy Luka Pearsona a také nová sbírka komiksových obrázků Sarah Andersenové (autorky Dospělost je mýtus) Ubulená hromádka štěstí. O té jsem nicméně bohužel už stačila zaslechnout, že úrovně vtipu z Dospělosti nedosahuje. 

No a nakonec tu mám dva aktuální tipy: Pokud si 16. nebo 19. 10. koupíte MF Dnes, najdete v ní kupon na 20% slevu do Knihy Dobrovský. Takže pokud vás některá z knih zaujala, případně pokud už třeba prahnete po nakupování vánočních dárků, můžete vyrazit. Druhé doporučení je kulturního rázu: Lukáš Hejlík bude v rámci svého Listování v nejbližší době vystupovat se scénickým čtením nové knihy Fredrika Backmana - Co by můj syn měl vědět o světě. Údajně půjde o one man show a nepochybuji, že si herec s dílem výborně poradí, jejich vystoupení stojí vždycky za to.


Když se dívám, kolik titulů jsem si nemohla odpustit zmínit, i když napřed mělo jít jen o pár stručných tipů, zase se mi trošku vylepšila nálada. Protože pokud máme tolik úžasných knižních možností, na co si můžeme stěžovat? Tak si užijte hezký podzim! :-)

úterý 10. října 2017

Podzimní období thrillerů

Podzim vnímám jako období thrillerů. Nejenom, že je tou dobou nejraději čtu, ale také jich vždycky nejvíce vychází - takže v tom zřejmě nejsem sama. Ani letos tomu není jinak, v edičních plánech můžeme nových (výrazných a lákavých) detektivních románů a thrillerů najít hned několik. V září už vyšel namátkou pátý díl série Milénium (Muž, který hledal svůj stín) nebo velmi slibný thriller, který bych si také moc ráda přečetla - Ta přede mnou. Velmi brzo by pak měla vyjít třeba Žena v okně nebo Hadrový panák. Mě osobně z nich ale nejvíce zaujala kniha, jež nese pro tento typ literatury už celkem příznačný název -  Žena z kajuty č. 10. Nalákala mě hlavně prostředím, v němž se odehrává - na luxusní lodi bohatého majitele ve společnosti skupinky novinářů. A abych se přiznala - přes svůj odpor k podobným nálepkám - taky trošku připodobněním k románům Agathy Christie.. No znělo to zkrátka, jakože příběh bude mít opravdu skvělou atmosféru. :-) A jak už to tak u přehnaných očekávání bývá, jasně že jsem nakonec dostala trochu něco jiného, než jsem si představovala..


Příběh má tentokrát jednu hlavní postavu, z jejíhož úhlu je čtenáři celé dění naservírováno. Možná tomu už ani nebudete věřit, ale jde (opět) o psychicky ne zcela zdravou ženu se sklony k alkoholismu. Laura - tak se naše hrdinka jmenuje, pracuje už delší dobu v redakci časopisu, když se jí naskytne úžasná nabídka: může se jménem časopisu zúčastnit plavby honosnou lodí, jež se snaží pozitivně zapůsobit skrze média. Hned první noc je ovšem nechtěným svědkem jisté události, kterou vyhodnotí jako vraždu. Zdá se jí totiž, že někdo hodil přes palubu tělo! Jenže se druhý den ukáže, že žádný pasažér nechybí..

Uveďme knihu do kontextu jiných současných thrillerů a upozorněme tak na některé "nedostatky". Máme tu opět hrdinku, ženu, psychicky labilní, která nedávno prožila jistý šok a která teď není schopna usnout jinak, než pod "mírným" vlivem alkoholu. Ta je náhodou svědkem neštěstí a stává se tak rázem pro čtenáře nespolehlivou vypravěčkou. Do jaké míry může čtenář jejím smyslových vjemům a rozumovým pochodům věřit? A do jaké míry ji uvěří ostatní postavy? 

Tak co, zdá se vám tento syžet povědomý nebo dokonce důvěrně známý? Pokud ano, máte pravdu. A s tím také souvisí již zmíněné opakující se schéma názvu těchto knih, rozumíte.. (No kolik thrillerových žen a dívek z vlaků, oken či ledu v dohledné době ještě přijde? :-D) Chtělo by to už možná zase vymyslet něco nového
Ovšem - ve výsledku jde vlastně jenom o to, jestli tento syžet bude znova fungovat: jestli autor přesto dokáže přijít s něčím novým, zda vymyslí něco, co navzdory podobnostem zaujme a překvapí. 

Co tedy Ženu z kajuty č. 10 odlišuje od ostatních titulů a v čem jsou její přednosti? Já byla natěšená na prostředí lodi a novinářů a musím říct, že to se vážně povedlo. Záleží samozřejmě na osobních preferencích, ale mě tahle situovanost a vzniklá atmosféra hrozně bavila. Podle knihy by byl jistě úžasný film už jenom kvůli té velkolepé lodi. Soupeřivost mezi žurnalisty, snaha navazovat kontakty, touha zaznamenat něco důležitého a stoupat po kariérním žebříčku. Z takového místa se může snadno stát prostor plný strachu a úzkosti..  Také mi přišlo, že příběh dostatečně splňuje kritéria žánru thrilleru. Samozřejmě jsou tu i detektivní prvky a zaměření na psychologii hlavní hrdinky, ale rozhodně je přítomna velká dávka napětí. Budete to všechno prožívat s Laurou, i když vám třeba bude nesympatická. Budete se o ni bát. Bude vás lákat přeskočit nějaký ten odstavec, aby jste už konečně věděli..

I když výsledné rozřešení není nijak zvlášť originální nebo komplikovaně vymyšlené a šokující, bylo mi vcelku sympatické. Rozhodně nejde o nic šíleně překombinovaného, (tudíž často) nekompatibilního a neuvěřitelného. V příběhu vystupuje poměrně dost postav, takže máme dostatečné množství podezřelých, přesto není důvod (jako v některých jiných knihách) postupně podezírat každého, aby vás pak ve výsledku viník vůbec nepřekvapil.

Stylisticky nejde o nijak bravurní výkon a poslední poutavé věty jednotlivých kapitol mě občas spíš rozesmály, než co jiného, ale co bych taky po románu tohoto žánru chtěla.. Rozhodně bylo těžké se od knihy v průběhu čtení odlepit. Myslím, že tu zkrátka dostanete všechno, co od dobrého thrilleru (/detektivního románu) očekáváte. Příběh ve vás vzbudí napětí, emoce a strach o osudy postav, vyprávění je čtivé a svižné. Takže ve výsledku, pokud toužíte po odpočinku u dobrého a napínavého románu, rozhodně si Dívku z kajuty č. 10 přečtěte, nešlápnete vedle. Ještě o ní jistě dlouho uslyšíme na sociálních sítích. :-)

P.S. Ta podobnost s královnou detektivek Agathou tam nakonec v určitém smyslu přece jen byla!

pondělí 11. září 2017

Přes léto...

Přes léto moc nebyla chuť psát. Tady je ale aspoň krátká zmínka o vybraných přečtených knihách, o nichž bych přece jen ráda něco řekla. Protože jsou skvělé, nebo divné. Však uvidíte. :-)


Hanya Yanagihara - Malý život

Tak to se asi dalo čekat, že z té knížky budu paf, co? Je z Odeonu a ještě jsem na ni snad nečetla negativní názor. Obletěla svět a všichni ji milují. Její autorka je američanka s havajským původem. Má na Odeonku extra velký formát a něco přes 600 stran. Jsem fakt vděčná, že mě to neodradilo a že jsem se ve volnějších letních dnech odhodlala do ní pustit.
Ta knížka vám nabídne dopodrobna vystavěný svět. Nabídne vám čtyři hlavní mužské postavy a představí vlastně celý jejich život. Willem vám rychle přiroste k srdci a Jude ho zase brzo zlomí. Je v ní tolik neštěstí, bolesti a utrpení, které musel prožít jeden jediný člověk. Objeví se v ní násilí, zneužívání dětí, šikana, nemoci, sebepoškozování, ztráty blízkých, řešení vlastní sexuality, ale také pevné přátelství a lidská dobrota. 
Je to hrozně intenzivní a silné, a pokud se do toho pustíte, nemůže vás to nevzít, to vám slibuji. Způsob, jakým je ta knížka napsaná, mi přijde vlastně naprosto geniální, protože se autorce podařilo napsat něco z každého období životů hlavních hrdinů a přitom to poskládat tak, aby to bylo zajímavé, tajemné, postupně se odhalující - v ten správný moment. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Přesto doporučuji spíš lidem, kteří čtou hodně, mají trpělivost a chuť na náročnější sousto.

Lauren Groff - Osudy a běsy

Tak tohle je kížka, ze které jsem byla dosti rozpačitá. Tak nějak jsem z anotace a různých zmínek na internetu nabyla dojmu, že má jít o kvalitní psychologický román o vztahu muže a ženy. Pak jsem si ale taky kdesi přečetla přirovnání k Dívce ve vlaku a Zmizelé, což mě trochu rozhodilo. No a nakonec jsem začala číst, což byl vážně šok. :-D
Kniha je rozdělena na dvě části. První část s názvem Osudy je vyprávěna z pohledu muže, Lotta. Jednoduše řečeno mi ten očekávaný hluboký psychologický román dal facku. Přišlo mi to spíš jako příběh pro teenagery s prvky a lexikem červené knihovny. Docela jsem se přemáhala, abych tuhle část dočetla. Pak ale přišly Běsy a dost se tím objasnilo. Z pohledu Mathilde, Lottovy ženy, totiž vlastně nic není úplně tak, jak to prožíval a vnímal Lotto.
Ta druhá polovina je vážně o dost lepší, a pokud máte knížku rozečtenou, doporučuju se k ní dostat, aby vám kniha dávala smysl. Pak to všechno zapadne, pochopíte názvy částí a celý autorčin záměr. I tak to ale ta první půlka děsně kazí, co si budeme povídat, protože kdo chce tohle číst, když čeká něco naprosto jiného? Dohromady tedy hodnotím knihu průměrně.


Aimee Bender - Tvrdohlavá stvoření

Možná si pamatujete knihu Zvláštní smutek citronového koláče o holčičce, která z jídla cítila emoce kuchaře. Začátkem léta od stejné autorky u nás vyšla druhá knížka, tentokrát soubor povídek. Ty mají stejně fantaskní nádech, jako jsme to zažili v citronovém koláči, jinak mi ale přišly mnohem lepší, než předchozí autorčina kniha.
Často metaforicky zobrazují běžné lidské situace, emoce a problémy na naprosto neběžných postavách. Jsou ironické, vtipné, velmi upřímné. Některé řeší šikanu a týrání, osamělost a pocity vykořeněnosti, jiné zkrátka všeobecné fungování našeho současného materiálně laděného světa. Hlavním a důležitým prvkem je v nich absurdno. Povídky jsou výborně vystavěné, zajímavě vyprávěné a taky kvalitně přeložené. Za to vděčíme nakladatelství Pistorius & Olšanská. Doporučuju všem se zálibou v lehkém nereálnu. :-)

pondělí 24. července 2017

Knižní tipy

Ve zkratce moje pocity z některých přečtených knih za poslední měsíc, o nichž se mi nechce z různých důvodů více rozepisovat. Doufám, že vás třeba inspirují. Co hezkého jste v poslední době přečetli vy? :-)


Elena Ferrante - Příběh nového jména

Na druhý díl série Geniální přítelkyně jsem čekala bezmála půl roku. Čekala a nemohla se dočkat. Když čte člověk sérii, jejíž první díl zbožňuje, nepřeje si nic jiného, než aby byly další díly podobně dobré. Popravdě řečeno, v tomto případě jsem v to sice opět doufala, ale přitom jsem si říkala, že to snad ani není možné, aby byla další tak moc skvělá kniha. Pak jsem si ji přečetla. A nemohla jsem uvěřit, protože je asi ještě lepší než díl první. No jo, fakt. Mám pocit, že není zase tolik autorů, do kterých se může člověk zamilovat, do jejich stylu, slov a knih. Ferrante je ale v každém případě jedna z nich. Mohla bych o té knížce psát několik stran, dál a dál, ale vzhledem k tomu, že je to druhý díl, asi se to nehodí. Abych zdůraznila, jak moc se mi líbila a jak moc je nutné, abyste Ferrante četli, stačí, když řeknu, že kdybych si musela vybrat jediného spisovatele, kterého bych do konce života četla, byla by to Ferrante. Bez váhání. Láska. Chápete? Po dočtení bylo tak těžké číst něco jiného. Další díl v říjnu!

Haruki Murakami - Norské dřevo

Abych se uvedla do stavu schopnosti dál něco číst, sáhla jsem nakonec po Norském dřevu. Čtecí krizi to naštěstí zažehnalo. Autorův styl stejný jako v ostatních knihách, příběh také v podobném duchu - japonský muž vzpomínající na své mládí v dobách vysokoškolských studií, na ženy a přátele, které znal a kteří na něho zapůsobili. Vnímala jsem vždycky Norské dřevo jako titul, který Murakamiho proslavil nejvíce, a proto jsem asi taky čekala, že bude zároveň nejlepší. Kniha se mi líbila, ovšem nakonec mi to připadlo pouze jako milostný příběh plný sebevražd a psychických nemocí. Sice je to stále stejně silný a melancholický příběh, to rozhodně nezpochybňuju, ale například do knihy Na jih od hranic, na západ od slunce tomu pro mě něco chybělo. Asi ještě trošku toho magična, ale zároveň přirozenosti, která je v jiných Murakamiho příbězích. S Murakamim je to hodně individuální, co se čtenářské obliby týká, a není se čemu divit. Tohle mě prostě okouzlilo o trochu míň, než bych čekala.



Radek Malý - Franz Kafka. Člověk své i naší doby

Tahle útlá knížka z nakladatelství Práh krátce a jednoduše představuje Franze Kafku a jeho život. Znalým kafkologům asi mnoho nového nesdělí, ale pro člověka, který se o Kafkovi teprve touží něco dozvědět, je to rozhodně ta pravá publikace. Ilustrovala ji Renáta Fučíková, známá a velmi nadaná česká autorka a ilustrátorka, která se věnuje především knihám pro děti. Bez jejích obrázků by byl titul poloviční, skvěle se jí v černobílých tónech podařilo dodržet atmosféru Kafkových knih a vtipně zachytit některé okamžiky z jeho života. Autor textu Radek Malý se profesně zabývá právě německou a českou literaturou a v knize lehce a výstižně vykresluje Kafkovy těžkosti i touhy. Je to jednoduše po všech stránkách krásný kousek do každé knihovny a já z něj mám velkou radost. :-)


Ian McEwan - Betonová zahrada

Kniha z roku 1978, vedle Pokání zřejmě autorova nejslavnější. A rozhodně dost šokující - věřím, že ne každý dokáže sdělení knihy vnímat a snášet pozitivně. Stejně jako ve svých dalších knihách zde autor velmi zdařile šokujícím a surovým stylem upozorňuje na lidskou nemorálnost, zvrácenost, na všechny možné temné stránky lidské povahy a sociálního fungování. Příběh vyvolává znepokojení a znechucení, pří čtení mi bylo opravdu fyzicky špatně a psychicky úzko. Není v tom ani troška patosu, jen přímé a suché konstatování, všechno se to odehrává a plyne ke konci, jako by vlastně ani o nic vážného nešlo. Rodina, mrtví rodiče, čtyři osamělé, předčasně vyspělé děti a jejich reakce na neštěstí a na život. Zfilmované bych to tedy vidět vážně nechtěla.

úterý 11. července 2017

O úspěchu příběhu českého kosmonauta v Americe

Je to asi tak dva měsíce zpátky, co jsem poprvé zaregistrovala odněkud vynořivší se humbuk kolem knihy Kosmonaut z Čech a jejího autora Jaroslava Kalfaře. Nikdy předtím jsem o této dvojce neslyšela, nutno ovšem zdůraznit, že ve světě už si dávno kniha stihla vydobýt vcelku slušný úspěch. O co tedy jde?


Jaroslav Kalfař je český rodák, který se ve svých patnácti letech odstěhoval do USA. Nyní je mu osmadvacet. To zajímavé je, že v anglickém jazyce napsal román o Čechách, české historii, současnosti i budoucnosti, o venkově i velkoměstě, o povaze českého člověka. Napsal knihu tak trochu v žánru science fiction, i když né zas tak moc, jak by se na první pohled mohlo zdát. A tato kniha, Kosmonaut z Čech, v USA zaznamenala velký úspěch u čtenářů. V současnosti vychází v 11 dalších zemích. Do češtiny si ji autor po tolika letech netroufl přeložit sám a tak překlad pořídila Veronika Volhejnová - její práci nemůžu než vychválit. Ve výsledku bych vůbec neřekla, že nebyla napsána rovnou v češtině.

Takže vznikl román americko-českého původu, který se nejvíce vztahuje k Česku a který vzbudil velký rozruch po celém světě. To jsem si prostě musela přečíst, no ne? Šla jsem do toho, i když mě žánr sci-fi vlastně vůbec neláká. Pokud řešíte někdo stejný problém a rozhodujete se, jestli si kvůli tomu knihu přečíst, určitě dál neváhejte. Cesta do vesmíru je tu vlastně jenom velkou metaforou. Přesto je ale sci-fi prvků dost, aby zabavily i zarputilého čtenáře tohoto žánru. Takže je vlastně pro všechny bez rozdílu pohlaví a (vzhledem například k zajímavému zobrazení historie) i věku. :-)

Teď už tedy k samotnému příběhu. I když je neustále připodobňován ke všemu možnému od Marťana ke Knize zvláštních nových věcí (a ano, určitě se tam některé společné motivy a momenty najdou), přijde mi hrozně originální. To je také samozřejmě dáno tím, že se odehrává v Čechách. Dále k tomu připočtěme zajímavé propojení s národní historií (které se velmi osobně a intenzivně dotýká i našeho hlavního hrdiny), tak trochu parodický tón, hloubavé pasáže a také mnoho úsměvných i vtipných momentů. Přesto je příběh čtivý, napínavý a překvapivý. Českého čtenáře potěší národní reálie, zalíbení hlavního hrdiny v tatrankách, zobrazení Prahy i českého venkova (i s poctivou zabíjačkou). Jak tyhle věci a celé zasazení do České republiky mohl vnímat americký čtenář, když je na západě kniha úspěšná, to si vážně nedokážu představit a docela by mě to zajímalo.

Jak se dozvídáme ze vzpomínek, hlavní hrdina Jakub Procházka je "dítě revoluce". Jeho otec byl příslušník STB, vyslýchal a mučil lidi. Když přišel devětaosmdesátý rok, byl ze situace vyděšený. Brzy ale oba Jakubovi rodiče zemřeli při nehodě a on vyrůstal na venkově u svých prarodičů. Měla ale na něj povaha, názory a činy jeho předků nějaký dopad? Ovlivňuje to nějak jeho život? Jakub se stal významným astrofyzikem. Jednoho dne se objeví nedaleko Venuše oblak prachu, který způsobuje, že noci na zemi jsou zalité fialovým světlem, (což bych opravdu chtěla vidět na vlastní oči).

"Přibližně před rokem a půl vstoupila do Mléčné dráhy dříve neznámá komenta z galaxie Canis Major a naši sluneční soustavu zasáhla písečná bouře intergalaktického kosmického prachu. Mezi Venuší a Zemí se vytvořil oblak (objevitelé z Nového Dillí tento dosud nepozorovaný jev nazvali Chopra) a zalil pozemské noci fialovým zodiakálním světlem."

Česká vláda se rozhodla, že naše země bude ta, která oblak poprvé prozkoumá a za tím účelem osloví právě Jakuba. Ten se rozhodne opustit kvůli úkolu svůj pozemský život, okamžitě se stává slavným a na začátku vyprávění odlétá v kosmické lodi Jan Hus 1 přímo z Petřína na dalekou a dlouhou cestu. Má sebou Nutellu a Tatranky, zažívá odloučení, stesk, touhu po blízkosti, získává nové přátele. Potkají ho více či méně uvěřitelné věci a ten konec.. Mě vlastně potěšil.

Při čtení se mi pořád zdálo, že mi v tom něco chybí nebo naopak přebývá. Výraznější hrdina, reálnější detaily, uvěřitelnější momenty. Ale s odstupem času, když se mi to v hlavě složilo dohromady, mi to tam všechno tak nějak sedí. Není to u mě na jedničku s hvězdičkou, ale rozhodně je to zajímavé, neotřelé a poučné. Především musím vyzdvihnout zobrazení revoluční doby, zamyšlení se nad tím, jaký dopad může mít na současného jedince. Ale je tam toho spousta, každý si určitě v knize může najít to svoje. Kosmonaut z Čech se vám může líbit nebo ne, ale tak i tak ve vás zanechá něco cenného. Koukněte na krátké představení knihy autorem, třeba se vám zalíbí! :)