středa 6. července 2016

Obyčejná romantika

Všichni víme, že Jojo Moyesová má hromadu fanoušků, a první místo v žebříčku oblíbenosti jejich knih jistě patří románu Než jsem tě poznala. Četla jsem na něj tolik kladných recenzí a slyšela tolik nadšených ohlasů. Navíc zrovna v kinech běží film natočený podle knihy. A tak jsem se rozhodla konečně si tu vychvalovanou záležitost přečíst.



Kniha vypráví romantický příběh o fyzicky nemocném člověku. Říkala jsem si, že podobných story je přece dost, tak proč zrovna tato tolik čtenářů (nebo spíše čtenářek) zaujala? To na ní musí být něco výjimečného a originálního. Jenže já jsem v knize toto "něco extra" bohužel nedokázala objevit.

Samozřejmě, že je to román velmi čtivý a zhltnete ho za pár večerů. Je to opravdu milé a dojemné čtení, pro romantické duše jak dělané. Pokud nemáte vyloženě sklony k cynismu (jako já), možná vás i rozbrečí a rozesmutní. Dává příležitost zamyslet se nad tím, jak je pro člověka zdraví důležité a nakolik nám nějaké zranění či nemoc může změnit život. V knize mi vlastně vzhledem k žánru vůbec nic nepřekáželo. Naopak oceňuji, že se vyhýbá všemožným příliš intimním a nereálným scénám a prázdným dialogům.

Jenže na druhou stranu - jaksi jsem očekávala alespoň něco trošku navíc, než na co jsme zvyklí z podobných příběhů. Za celou dobu se bohužel neudálo nic, co bych nečekala. Nechtěla jsem přirovnávat, protože už je to vážně dávno, co jsem některou knihu od Nicholase Sparkse četla, ale Než jsem tě poznala mi v mnohém připomnělo právě jeho příběhy, jak si je tedy alespoň pamatuji. 

Postavy mě prostě nepřesvědčily. Hlavní hrdinka Lou je velmi sympatická osoba, veselá, tak trochu praštěná a nešikovná (což jí celá rodina dává neustále sežrat), rozhodně není dokonalá a pochází z chudší rodiny. Zkrátka a jednoduše je přesně taková, aby se v ní každá normální čtenářka mohla najít. Mužská postava - Will je naopak morous ztrápený životem, to aby měla Lou možnost nějak na něm "zapracovat" a vrátit mu chuť k žití. Přitom je to ale přirozeně hrozně krásný a bohatý muž, zvyklý na cosi víc, než mu jeho handicap dovoluje. Tedy podle mého pořád to stejné dokola.

Víc už jaksi ke knize nemám co říct. Podtrženo a sečteno, rozhodně se jedná o příjemnou oddechovku, pokud rádi čtete romantické příběhy. Nenašla jsem na knize nic, co by mi extrémně vadilo, ale také nic, co by mě zaujalo, přesvědčilo a dojalo. Spokojeně jsem si ji přečetla a spokojeně ji asi zase brzo zapomenu. Na film se podívám, když bude příležitost, ale přímo ho vyhledávat nebudu, i když má zatím stejně jako kniha převážně kladné ohlasy. Ale přece jen musím ještě zmínit jedno pozitivum, kterým jsou (nefilmové) obálky všech autorčiných knih, které se podle mého názoru vážně vyvedly a dokážou zaujmout na první pohled.


Jojo Moyesová - Než jsem tě poznala

4 komentáře:

  1. Výborná recenze :) Knížku jsem ještě nečetla, ale určitě se na ni chystám :) Samozřejmě mě láká se dozvědět, co na ní je, že si ji všichni chválí :) Čekám nějakou hodně emotivní knihu :) Tak snad nezklame a něco navíc v ní bude :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě, měla jsem k přečtení stejnou motivaci. Věřím, že tě zaujme víc. :) A moc děkuji! :)

      Vymazat
  2. Parádní recenze. Kniha se mně osobně líbila, jen nemám to srovnání s podobnými knihami, protože tento žánr většinou moc nevyhledávám, ani od pana Sparkse jsem nečetla nic. Téma pro mě bylo dost originální, o postiženém člověku jsem četla snad jen jednu nebo dvě knihy. Tahle mě zlákala proto, že ji všichni chválí. Já už teď chválím také :)
    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chvála a reklama zláká všechny. Ale to je dobře, protože si každý alespoň udělá vlastni názor. Děkuju za pochvalu. :)

      Vymazat