pondělí 11. července 2016

Temné stránky lidské psychiky

Třetího detektivního románu od J. K. Rowlingové jsem se nemohla dočkat už od chvíle, kdy jsem minulé léto dočetla Hedvábníka. Na přelomu dubna a května vyšel, já ho hned dostala k narozeninám (děkuju J+P ☺) a teď jsem ho konečně přečetla.



Román je ideální prázdninové čtení. Nemyslím to ani tak v tom smyslu, že by vyžadoval tolik času a soustředění, i když má kniha cca 550 stran. Text je na jedné stránce roztažený a okraje jsou široké, papír je silný, a proto kniha působí fyzicky objemnější, než kolik je v ní opravdu napsáno. Navíc kapitoly jsou krátké a příběh vážně napínavý, takže čtení ubíhá rychleji, než by se mohlo zdát. Prázdninové čtení je to ale pro mě především proto, že je vydání opravdu těžké a nedá se vláčet úplně všude, takže prostě jen potřebujete čas, který s ní strávíte doma.

Autorka se při psaní románu inspirovala úspěšnou americkou rockovou kapelou Blue Öyster Cult. Každá kapitola je uvozena citátem z některé jejich písně a samotný název knihy Ve službách zla má stejný původ. Texty kapely jsou také spojeny s podezřelými.

Ve třetím díle se opět setkáváme se sympatickou detektivní dvojicí - s Cormoranem a Robin, které si nejde nezamilovat. Tentokrát ovšem v jejich pracovním vztahu dojde k jistým posunům, které čtenáře, myslím, vážně baví. Dost se také řeší jejich soukromé životy a vztahy. Dozvíme se opět něco z Cormoranova dětství, podrobnosti o jeho matce, o jeho zranění a armádní kariéře. I Robin ale zažila v životě jisté trauma, které vypluje na povrch.

Samotný případ je s dvojicí mnohem více spojen, než ty předchozí. Do Cormoranovi kanceláře totiž někdo pošle na Robinino jméno useknutou nohu. Co má takový vzkaz znamenat? Souvisí to se zdravotním stavem Cormorana nebo naopak s Robin, když byl balíček adresovaný jí? Znamená to pro ně nějaké nebezpečí? Cormoran si tedy vytipuje možné podezřelé a vyšetřování rychle rozjíždí jak policie, tak potají i naše detektivní dvojice.



V případu je tentokrát mnoho ohavností a hrubosti, o čemž vypovídá už zaslaná uříznutá noha, kterou to ovšem zdaleka nekončí. Všichni tři Cormoranovi podezřelí v životě měli co do činění se znásilněními, ublíženími na zdraví, a dalšími docela nechutně popisovanými činy, zkrátka nejsou úplně psychicky zdraví. Poprvé jsem se zde taky dočetla o podivné poruše BIID. Pár kapitol v knize je dokonce psáno z pohledu vraha, takže má čtenář možnost duševně narušenému člověku nahlédnout do hlavy.

Kdybych měla díly porovnat, nejvíce mě asi přesvědčila zápletka z Volání kukačky, která mi přišla nejpromyšlenější a v románu nebylo tolik nechutností. Další dva díly už byly daleko surovější. Spisovatelské a vydavatelské prostředí z Hedvábníka mě sice mnohem víc bavilo, ale po dočtení jsem si říkala, že vrah byl možná jen tak náhodně vybraný a zápletka postrádala hlubší spojitosti. Ve službách zla bylo po této stránce zase o něco lepší a opravdu mě bavilo, že se případ více týkal hlavní dvojice.

I když si čtenáři často stěžují, že jsou Rowlingové detektivky moc natahované a měly by se proškrtat, já bych nic nevynechávala. Připadá mi, že takhle mám možnost lépe se s vyšetřováním sžít a nemám pocit, že se něco vyřeší jen tak samo od sebe, nebo že vyšetřovatele najednou něco "osvítí". Za vším stojí práce.

Román je zkrátka dalším povedeným dílem série a já doufám, že brzo vznikne další. ☺

Robert Galbraith - Ve službách zla

4 komentáře:

  1. Ve službách zla je skvělá kniha - akorát se nedokáži rozhodnout, kterou detektivku s Cormoranem a Robin mám nejraději. A ideální čtení na léto to patrně je, neboť mi před časem byla zabavena a mamka si ji odvezla s sebou na dovolenou. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Parádní recenze! Taky už se na knihu těším :)
    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc! Ať se k ní brzo dostaneš. 😊

      Vymazat