úterý 30. srpna 2016

Z poslední doby

Během posledních dvou týdnů se mi tu nahromadily tři přečtené knihy, o kterých bych se chtěla zmínit, ale kvůli práci a dovolené jsem o nich nestíhala napsat samostatné články se vším, co bych o nich chtěla říct. Proto jsem se to dnes pokusila zkrátit a vmáčknout je do článku jednoho. :)

Uvnitř mé hlavy - Francesca Zappia

Tahle young adultovka od yoli během letošního léta dost frčela. Její obálka je asi nejhezčí, co jsem za poslední dobu u knížky pro teenagery viděla. Její barevná kombinace na mě působí takovým uklidňujícím dojmem, že když jsem ji dočetla, bylo mi to líto hlavně kvůli tomu, že už ji nebudu všude vláčet sebou. 
Děj nám vypráví dívka Alex, která prožívá vcelku normální pubertální období - řeší, jak zapadnout do společnosti na nové škole, který z kluků se jí líbí a podobně. Jenže něco dělá její pohled na svět velmi speciálním - už v dětství ji totiž byla diagnostikována paranoidní schizofrenie
Knihu bych hodnotila jako průměrnou v žánru young adult. Styl a jazyk, kterým je psána, není v ničem zajímavý, kompozice není nijak zvlášť promyšlená. Postavy kromě Alex a její prima malé sestřičky také nestojí za větší rozepisování. Kniha se ale na druhou stranu věnuje velmi zajímavému tématu - nabízí vhled do vnímání schizofrenika a ukazuje, jak tato nemoc člověku zasahuje do života. Popisuje, jak se Alex snaží oddělit pravdu, kterou vnímá sama, od pravdy, kterou vnímá její okolí. Věnuje se také tomu, jak nemocnou dívku přijímají její blízcí, rodiče, spolužáci a noví lidé, se kterými se Alex teprve seznamuje. Dále se dotýká domácího násilí a neschopnosti zapadnout do kolektivu.
Nahlédnout do světa schizofrenika rozhodně stojí za to. A navíc, ještě jednou, ta obálka je prostě fajn. 

Samozřejmost reality byla luxusem, který mi zůstal odepřen. Nemohu říct, že bych nenáviděla ty, jimž byl dopřán, protože to byli prakticky všichni. Ne, necítila jsem k nim nenávist. Nežili v mém světě.
Ale to mi nebránilo přát si, abych směla žít v tom jejich.



Osamělost prvočísel - Paolo Giordano


Paolo Giordano je italský spisovatel, který má u nás, jak se zdá, skupinu fanoušků, kteří jeho knihy milují. Jeho výtvory ale vychází asi ve třiceti dalších zemích. Autor vystudoval teoretickou fyziku, hlavní hrdina knihy - Mattia zase nadevše miluje matematiku. Nebo ještě přesněji, matematika je jeho život, jeho svět. Druhou hlavní postavou je stejně stará dívka Alice. Životy dvojice sledujeme v průběhu čtyřiadvaceti let. Spojuje je to, že oba v mládí učinili určité rozhodnutí, které je už napořád ovlivnilo. Jsou z nich jedinci, kteří nezapadají do společnosti, svým způsobem vlastně záměrně a z vlastní vůle. Sebepoškozují se, uzavírají se do svých světů a během života se tyto dva světy snaží propojit a najít k sobě cestu, ale není to lehké. I když jsou spolu, jsou sami.
Celý příběh je velmi deprimující, tísnivý, ponurý. I všechny ostatní postavy, které v knize vystupují, nežijí šťastně, řeší těžké existenciální problémy - každý svůj a každý po svém. Autorův styl k tomu všemu přispívá -  je strohý a chladný, vyjadřuje tíhu osamělosti v dnešním světě, tíhu vyjádření vlastních pocitů. 
Na čtení tohoto díla určitě potřebujete správnou náladu a rozpoložení, abyste všechno to neštěstí dokázali vstřebat.



Sundej mi měsíc - Gregory Hughes

Sundej mi měsíc je kniha pro změnu velmi vtipná a veselá, i když mezi řádky neméně závažná a smutná jako ta předchozí. Tváří se, jako že je určena dětskému čtenáři, nicméně takto knihu zařazovat není podle mě úplně adekvátní. Občas jsem měla pocit, že dítěti bych ji dala číst nejdřív asi tak v patnácti a sama jsem ráda, že jsem se k ní dostala až ve svém věku. 
Vypráví o dvojici sourozenců - desetileté Kryse a dvanáctiletém Bobovi. Ti si žijí s úžasným, ale nešťastným otcem ve Winnipegu v Kanadě. Jejich život se ale ze dne na den změní a oni musí opustit svůj milovaný domov a odjet do New Yorku hledat svého strýčka.
Knížka mě vážně dostala a hrozně moc bavila. Oba sourozenci jsou prostě úžasní, Krysa má mnoho stránek osobnosti, dokonce mívá vidění a vnímá lidi a situace jinak, než normální člověk. Na svých cestách bratr se sestrou zažívají dobrodružství na pomezí reality a neskutečného, potkávají neuvěřitelné postavy a dostávají se do mnoha vtipných, ale i závažných a dojemných situací. Místa, která navštěvují, jsou nádherně barvitě vylíčena - při čtení určitě dostanete chuť se tam všude podívat nebo umět vnímat realitu jako ti dva. Jejich věk k tomu, co prožívají, co dokáží a jak vnímají, v lecčem vůbec nesedí a o to je příběh kouzelnější. Na tom ale vůbec nezáleží, důležité je přijmout Bobovo vyprávění se vším, co obsahuje.
Jak píše na obálce knihy: Řeknu vám jen, že ten náš příběh je chvíli legrační a chvíli zase dojemnej a prostě dobrej. A přesně tak to je. Protože je to kniha určená dětem, čte se lehce a rychle. Četla jsem ji na dovolené a řeknu vám, líp jsem si vybrat nemohla. :)



2 komentáře: