středa 7. září 2016

Jiný svět?

V srpnu u nás v nakladatelství Paseka vyšla pozoruhodná kniha A proto skáču - pozoruhodná především kvůli tomu, kdo ji napsal a jak vznikla. V japonském originále byla vydána už v roce 2007 a později ji objevil britský spisovatel David Mitchell, kterého můžete znát jako autora knihy Atlas mraků, a přeložil ji s manželkou do angličtiny. Autorem knihy je mladý japonský spisovatel Naoki Higašida, jehož život je ovlivněn těžkou formou autismu. Nedokáže mluvit a těžko vyjadřuje, co cítí, ale naučil se během života pracovat se speciálním počítačem, díky němuž může komunikovat a psát texty. 


Kniha A proto skáču se skládá z autorových odpovědí na otázky, které často ohledně autismu dostává. Odpovídal na ně ve svých třinácti letech metodou ukazování znaků na abecední tabulce. Kniha je rozdělena do pěti kapitol, které se věnují jednotlivým tématům: o jeho neschopnosti komunikovat, o vztazích, pocitech, výstřednostech v jeho chování a podobně. Na všechny Naoki odpovídá s upřímností a otevřeností, z jeho odpovědí je znát jeho náhled na svět, na svou nemoc, na druhé lidi. Je velmi citlivý a dokáže ocenit krásu. 

Jak se my lidé s autismem díváme na věci? Tomu rozumíme jen my sami. Občas je mi až líto, že vy ostatní nikdy neuvidíte, co je na světě krásy. Protože ten svět, který vidíme my, je opravdu čarovně nádherný.

Je pravda, že v jistém smyslu jsme jako malé děti. Máme rádi všechno laskavé, roztomilé a krásné. Také se nám líbí jednoduché příběhy, protože lépe uhádneme, jakým směrem se budou vyvíjet, což nás uklidňuje.

I když mě mnoho odpovědí nepřekvapilo a Naokiho vnímání světa souhlasí s mými dřívějšími představami o životě těchto lidí, přesto kniha člověku předá mnoho. Připomenout si, že všechno není samozřejmé, jak je úžasné, jak naše tělo dokáže pracovat, jak naše myšlenky a tělo bezděčně kooperují a my si to ani neuvědomujeme. Nahlédnout do hlavy někoho, kdo žije odděleně od světa a přitom tolik v něm, jak citlivě všechno dokáže vnímat a přemýšlet o tom. Že je vlastně vnitřně tolik stejný jako my, pouze uvězněný v těle, které nespolupracuje tak, jak by mělo.

Jenže pro nás je příroda přímo životně důležitá. Když se na ni díváme, máme pocit, že i my lidé s postižením si zasloužíme být na světě a připadáme si jako znovuzrození. Nezáleží na tom, že nás lidé odmítají. Příroda nás vždycky vřele obejme.


Kniha také obsahuje dvě předmluvy, z nichž především ta Davida Mitchella stojí za zmínku. Jelikož sám vychovává autistické dítě, nabízí zase trošku jiný pohled a upozorňuje na jiné aspekty, než sám Naoki. Dokázal knihu vyzdvihnout a ukázat na její význam pro lidi, jako je on.

A proto skáču navíc bezděčně popírá tu nejbeznadějnější z moudrých zkazek, které se o autismu tradují - totiž že všichni lidé s autismem jsou osamělí, nespolečenští a neschopní empatie.

I kdyby jste se z knihy nedozvěděli nic nového, stejně stojí za zamyšlení a přečtení - už jen kvůli tomu, jak byla napsána. Mělo by se o ní vědět.

Naoki Higašida - A proto skáču

2 komentáře: