pátek 21. října 2016

Rodina v čase

Knihu Čtyřcestí jsem náhodou potkala v knihovně. Uviděla jsem její líbivou, zvláštně ilustrovanou obálku a vzpomněla si na fakt, že ji Bára z orvokki.sk označila za svou knihu roku. Jinak jsem ji na knižních profilech moc nezaregistrovala, což je myslím škoda. A tak šla se mnou domů. :)


Tommi Kinnunen, autor Čtyřcestí, pochází ze severofinského města Kuusamo a v současnosti žije v jihofinském Turku. Nemůžu si vzpomenout, že bych kdy četla román od finského autora odehrávající se ve Finsku, takže mě to dost zajímalo. Dozvědět se něco o poměrech v zemi, o tamější chladné krajině. Čtyřcestí je autorův debut a musím říct, že tak dobrý debut jsem nečetla dlouho. Taky byl přeložen do čtrnácti jazyků a shrábl několik cen.

Román zachycuje osudy jedné finské rodiny po tři generace. Příběh je vyprávěn postupně z pohledu čtyř postav. Jako středobod knihy vnímám Lahju, protože k ní se ostatní postavy vztahují, o ní často vyprávějí, protože ona ovlivňuje jejich životy. Jako první je nám nabídnut příběh její matky Marie. Ta se narodila ještě v devatenáctém století, stala se navzdory společnosti porodní bábou a vůbec to zkrátka byla velmi uvědomělá a emancipovaná žena. Svou dceru Lahju se rozhodla vychovat sama, nikdy se nevdala. Příběh jejího života byl hrozně zajímavý, měl ten správný nádech příslušné doby. Dále je vyprávěno prizmatem Lahji samotné, pak z pohledu její snachy Kaariny, která je nucena žít se svým manželem a dcerkami v jednom domě s Lahjou, a nakonec z (jediného mužského) pohledu Onniho, což je Lahjin manžel.

Celé vyprávění pokrývá konec devatenáctého a celé dvacáté století, končí až Lahjinou smrtí. Záběr je tedy dosti široký. Kniha zachycuje mnoho maličkostí z všedního života, které se během století nějakým způsobem proměňovaly. Nabídnout čtyři pohledy na život této rodiny byl rozhodně dobrý nápad - odhaluje se přitom, že každá z postav vnímá různé události docela odlišně, a že každému záleží na něčem jiném. Autorovi se podařilo hezky zdůraznit, že člověk sám na sebe pohlíží jinak, než jak ho vnímají ostatní.

I když je vyprávěno z pohledu jednotlivých postav, je užito er-formy, proto vyprávění působí věcným dojmem. Přestože jde o působivý a dojemný příběh, autor nechce přímo říct čtenáři, jak se má cítit, nechce záměrně působit na jeho emoce. V knize nenajdeme přímé vyjádření velkých citů, humor, patos ani žádná klišé. Události jsou odkrývány postupně, až v poslední části se dozvíme veškeré zásadní informace, které zcela změní celý pohled na příběh. Hlavní roli tu totiž hraje tajemství. Takže po dočtení jsem listovala knihou a hledala různé letopočty, jestli to opravdu všechno sedí, co vlastně postavy v té které době dělaly a co si myslely.

Autor dokázal do knihy zakomponovat mnoho. Emancipaci, válku a její dopady na vojáky i nebojující, život nevidomé dívky, hříchy, sebeobviňování se, obviňování druhých a mnoho dalšího, co ani vlastně nemůžu prozradit. Je to zkrátka zajímavá skládanka, která se čtenáři postupně odkrývá. Ničeho v ní není přespříliš. Vážně povedený debut, kvalitně napsaný, promyšlený, bez klišé. Knihu bych doporučila těm, co se zajímají o historii, severské země, mají rádi psychologicky propracované postavy. Ale zároveň těm, kteří mají trpělivost a nevadí jim, že všechno nedostanou naservírované okamžitě a přímo.

Tommi Kinnunen - Čtyřcestí

4 komentáře:

  1. Mám obrovskú radosť, že si kniha našla ďalšieho fanúšika, naviac si o nej napísala moc krásne. Výborná recenzia! ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědi
    1. Jéé děkuji moc, to potěší 😊😍

      Vymazat