sobota 12. listopadu 2016

Život sám

Zas jeden román od Hostu, který byl pro mě lákavý především svým belgickým původem. Výš než v sedmém nebi je prvotina belgické autorky Griet Op de Beeckové, jež za ni dostala Bronzovou sochu (za nejlepší nizozemsky psaný debut) a byla navržena na některá další ocenění. V současnosti se údajně dokonce pracuje na filmovém zpracování knihy. Přesto se mi zdá, že u nás spíše zapadla a příliš čtena není.


Příběh se odehrává v současnosti a vypráví ho pět vzájemně propojených osob. Máme tu sestry Evu a Elsie, tolik rozdílné povahou, vystupováním i životními zkušenostmi. Dále k nám promlouvá jejich otec, jednasedmdesátiletý Jos, alkoholik, který se vyrovnává s mnohými nešťastnými vzpomínkami, přesto je pořád tolik slepý ke svému okolí. Pak je tu umělec Casper, který právě zažívá velkou lásku, a nakonec dvanáctiletá Lou, dcera Elsie, jež je důkazem, že problémy, ale také obrovské pochopení pro ostatní, může mít člověk v jakémkoli věku.
Na myšlenkách je otravné to, že si je nedokážeme odmyslet.
Řekla bych, že Výš než v sedmém nebi není román tématicky ničím extra výjimečný nebo nový. Prostě jen předkládá několik lidských osudů, jako už tomu bylo všude tolikrát. Každý z těchto osudů je jiný, přesto je všude kolem nás tolik podobných. V tom je kniha skvělá - kdekdo se v ní jistě najde a v problémech hrdinů spatří problémy, které provázejí jeho život nebo život jeho blízkých. Román mi připomněl práce některých současných českých autorek, nikoli svou formou, ale právě prostým předložením často nelehkých lidských osudů. Je to zkrátka obraz toho, jak v současnosti žijeme. Autorka se nesnaží čtenáři přímo diktovat, kterou z postav má vnímat jako kladnou nebo jak se má cítit. Chce ale dovést k zamyšlení nad tím, jak obtížné někdy je se pro něco rozhodnout, posunout se dopředu, vzít život do vlastních rukou.
Všechno jde jako po másle. Prostě to tu oba známe. Člověka vždycky láká to, co už zná. Dává mu to oporu, půdu pod nohama.
Ale neřeší se tu pouze negativní okamžiky života, i když v některých momentech je to tragický a smutný příběh, jinde je zábavný, úsměvný, veselý. romantický a plný naděje. Připomíná, jak důležité je být někým milován, ať už jste dítě nebo dospělý. Zobrazuje stereotypy, v nichž žijeme, protože někdy je příjemnější dát přednost tomu, co už známe. Zobrazuje rychlost současného života, kdy často nemáme čas (ani chuť) na ostatní, a žijeme si pouze pro sebe. Tolikrát si nedokážeme vzájemně pomoct, i když někdy třeba chceme. Velmi hezky je myslím v knize zachycen i pohled malé Lou, její části vyprávění mě moc bavily.


Výš než v sedmém nebi si přečtěte, pokud máte chuť na něco ze současnosti, jak tématicky, tak i jazykem. Rozhodně to není žádné náročné čtení, kapitoly jsou krátké, vše je snadno srozumitelné, přesto napsané kvalitně a moc hezky. Trošku mě zamrzely občasné překlepy.. A taky jsem přemýšlela nad názvem, přijde mi, že možná zbytečně zní více "červenoknižněji", než by bylo třeba. Ale to tak možná působí jen na mě, rozhodně se jím nenechte odradit. :) Vidím to tak na čtyři hvězdičky, příjemné čtení, ve svém celku povedená kniha, ale zase nic zásadního, co by mě nějak kolosálně zasáhlo. :) 

Žádné komentáře:

Okomentovat