pátek 16. prosince 2016

Amerika prvních desetiletí dvacátého století

Před nějakou dobou jsem přečetla dvě knihy, které spolu vlastně na první pohled vůbec nesouvisí, ale přesto je něco spojuje - místo a doba, do nichž je jejich děj zasazen: Spojené státy začátku minulého století. Jedna z nich je cílená na teenagery, vznikla v současnosti a byl kolem ní docela povyk, když u nás vyšla. Druhá byla poprvé vydána v roce 1965, napsal ji již zemřelý americký spisovatel a slyšet o ní není skoro vůbec.

Cath Winters - Ve stínu černých ptáků 

Autorka si pro své dílo vybrala pozoruhodnou dobu a události - první světovou válku v Americe a šířící se smrtící chřipku. Podařilo se jí také vytvořit celkem zajímavou hlavní hrdinku, šestnáctiletou Mary Shelley, jejíž záliby a schopnosti zpočátku vypadaly velmi slibně, nicméně pak v příběhu nedostaly zasloužený prostor. Pozornost byla v největší míře věnována hrdinčiným emocím a tématu, na které kniha čtenáře láká možná nejvíce, totiž "duchařině". 

Protože lidé kvůli válce a chřipce přichází o své blízké, přistoupí na jakýkoli způsob, jak se pokusit najít útěchu. Pořádají se tedy různé seance a nejnovější módou jsou fotografové, kteří dokáží zachytit na jedné fotce pozůstalé i jejich drahé zemřelé - tedy jejich duchy. Mary Shelley, cílevědomá a ambiciózní, přijíždí bydlet k tetě, protože její otec byl zatčen a matka dávno zemřela. Přijíždí ale do města zamořeného chřipkou, po ulicích potkává pouze sanitky, pohřebáky nebo hromady mrtvol. V tomto městě ovšem také žil chlapec, do něhož je velmi zamilovaná, který ale odešel do války. Události se komplikují, Mary Shelley je zasažena bleskem, nejprve se zdá, že umírá, ale pak se probouzí a zjišťuje, že má zvláštní, neuvěřitelné schopnosti...

Strasti a oběti doby jsou v knize vykresleny opravdu reálně a vcelku drsně na to, že je kniha určena náctiletým. Na druhou stranu - čekala jsem, že bude příběh děsivý i kvůli těm mysterióznostem, ale vůbec mi to nepřišlo nějak zvlášť působivé ani strašlivé. V kontrastu s hrůzami války bylo zřetelné, že šlo hlavně o vytvoření nějakého poutavého děje a milostné zápletky, až to na mě působilo moc překombinovaně. Proto bych celkově knihu hodnotila jako průměrnou. 

John Williams - Stoner

Tenhle román mě naopak moc mile překvapil. Všimla jsem si ho v knihovně a vzpomněla si, že jsem z něj v létě četla úryvek v rámci nějaké soutěže, který se mi docela líbil. V knize se ukrývá celý život jednoho muže, Williama Stonera. Od narození a dětství, kdy žil na farmě se svými rodiči a tvrdě pracoval, přes jeho studentská léta, kdy se na popud rodičů věnoval zemědělskému oboru, přes dlouhé období, kdy zahořel láskou k literatuře a zůstal na univerzitě jako učitel, skrze veškeré jeho vztahy, až po jeho stáří a smrt.

Veškeré jeho radosti (ačkoli těch v jeho životě vlastně nebylo moc) a strasti jsou podány nezainteresovaným, suchým stylem, bez jakýchkoli srdceryvných nebo emotivních komentářů. A přesně takový byl i Stonerův přístup k životu. Ocitl se v tolika situacích, které by každý běžný fikční hrdina nějak řešil a hledal z nich východisko, aby čtenáře zaujal. Stonerův život je ale podán naprosto skutečně a bez příkras, bez zřetelného záměru upoutat. A právě proto je nesmírně zajímavé ho sledovat. 

Skvěle je v knize popsán život univerzitního učitele, jeho práce, časové možnosti, problémy, které musí řešit, vztahy se studenty, atd. Celkově je v ní také velmi hezky vykreslen běžný každodenní život američanů v první polovině dvacátého století. Při čtení se neustále musíte zamýšlet, jaký má vlastně (Stonerův) život smysl a jestli ho v závěru sám vnímal jako naplněný. Prostě mě to moc bavilo a doporučuju. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat