pátek 2. prosince 2016

Starší

Abych tu nepsala pouze o lákavých novinkách, kterými jsou zavalena knihkupectví i všechny knižní profily, tentokrát ve zkratce o třech starších knihách, které jsem v poslední době přečetla. To abychom nezapomínali na jejich existenci a stále živou hodnotu. Čtení klasik je zkrátka něco jiného než čtení současných knih, přináší kromě zážitku z příběhu a formy navíc kousek historie a poznání. :)

Milan Kundera - Ptákovina

Na prvním místě si ve hře Ptákovina můžeme přečíst slova autora o tom, proč byla vydána až v roce 2015. Vznikla totiž roku 1966 a dokonce ji tehdy inscenovali ve čtyřech českých divadlech. Jenže pak "narazila" na vstup ruské armády do Čech, takže byla zakázána a zapadla. Teprve v roce 2015 byla nalezena nahrávka jednoho z představení, čehož se chytla česká nakladatelka Kunderových knih a Ptákovinu vydala - takže máme po 50 letech existence hry konečně možnost přečíst si ji v psané formě. 
Ptákovina je absurdní a plná černého humoru. Je o hledání pravdy ve společnosti plné přetvářky, podivného politického řízení, vyšetřování a ponižování, kde obyčejným lidem jde především o to nevyčnívat z davu. Kundera se ve hře klasicky věnuje především moci a sexu a daří se mu parodicky zobrazit společnost, jaká tou dobou opravdu byla a jakou se měla stát. Je to výborně napsané, do detailů promyšlené, vtipné a zároveň mrazivé, plné odkrytých i skrytých filozofických úvah a řízných dialogů.

Josef Čapek - Stín kapradiny

Stín kapradiny - prozaické dílo Josefa Čapka, jehož literární tvorba měla opravdu zajímavý vývoj a byla v úzkém vztahu s tvorbou výtvarnou. Poprvé vyšlo roku 1930, i když vznikalo dříve a postupně vycházelo v Lidových novinách. V roce 1984 bylo také zfilmováno Františkem Vláčilem.
Příběh je vlastně velmi jednoduchý. Dva kluci pytlačí v lese, když je při tom přistihne hajný a oni ho bez rozmyslu zabijí. Dominantní složkou je v knize způsob vyprávění příběhu. Lyrické popisy přírody zpočátku souzní s rozpoložením hlavních hrdinů, kteří se schovávají v lese a jsou vlastně spokojeni se svými činy. Prizmatem vnitřních monologů ale nahlížíme jejich měnící se psychický stav, postupné připuštění si vlastních činů a vědomí, že není úniku. Šokující, jak snadné je udělat něco strašného a zničit svůj i cizí život.


Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Něžná

Chcete-li si rozšířit obzory a přečíst něco od ruských klasiků, ale nechce se vám pouštět do četby rozsahově i myšlenkově obrovských děl, jako je Anna Karenina nebo Zločin a trest, vězte, že existuje i velká spousta zřejmě méně známých, ale kratších a stravitelnějších děl od ruských klasiků. Jedním z nich je i kratičká psychologická próza Něžná od F. M. Dostojevského z roku 1876.
Jedná se o poněkud zmatečnou výpověď muže, který se snaží před kýmsi obhajovat. Vypráví příběh o svém manželství, o tom, jak poznal svou ženu, jaké s ní měl úmysly a jak se vyvíjelo jejich společné soužití. Ukazuje se, že jde o nešťastný vztah dvou velice rozdílných lidí s rozdílnými pohledy na svět. Co se vlastně stalo a před kým se muž obhajuje, už si musíte přečíst sami. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat