sobota 4. února 2017

Leden

Dnes krátký komentář ke knihám, které jsem si v lednu vybrala v knihovně a které mi celý měsíc dělaly společnost. 


Haruki Murakami - Útok na pekárnu

Třetí a nejnovější krátký příběh Murakamiho doplněný ilustracemi Kat Menschik. Líbil se mi z těch třech asi nejvíce (o zbylých si něco málo můžete přečíst tady). Tentokrát mi to přišlo vtipné, klasicky ujeté, plné dobrých hlášek a metafor. Pokud podle názvu nevíte, co čekat, tak ano, opravdu je to loupežné přepadení pekárny, kolem čeho se celá kniha točí. Hlavního hrdinu dvakrát v životě přepadne neskutečný, obrovský a neutěšitelný hlad. Zkrátka pocit, jakoby spolkl prázdnotu vesmíru. Opravdu jsem se zasmála. Doporučuju, pokud máte rádi podivné a nevysvětlitelné.

Patrik Girgle - Vertigo

Novela od českého autora, která vyhrála cenu Knižního klubu za rok 2016. Autor jistě čerpá z vlastních zkušeností a popisuje svět adolescenta v Praze v devadesátých letech. Hlavní hrdina Dušan se vyznačuje nevelkým zájmem o školu, zato o to větším zalíbením v holkách, tvrdé hudbě a rybaření. Jo a taky rád čte. Autor zobrazuje pocity životního zmaru a strachu z budoucnosti náctiletého. Občas jsem se přistihla, že mi to spíš připadá, že se spisovatel snaží ukázat svůj přehled a sečtělost, ale asi to k Dušanovi a jeho kamarádům prostě patří. Je to vcelku fajn čtení, pokud máte trochu rádi současnou českou literaturu, i když to ve vás asi nic extra velkého nezanechá. 


Tom Rob Smith - Farma

T.R.Smith je sympatický anglický spisovatel, autor bestselleru Dítě číslo 44. Farma je rodinný psychothriller, vyprávěný z pohledu dospělého syna Daniela, jehož rodiče se z Anglie odstěhovali na švédský venkov, aby si tam koupili farmu a žili svůj život v poklidu, daleko od shonu a davů lidí - nebo tak to alespoň Daniel vnímá. Vyprávění začíná v okamžiku, kdy Danielovi telefonuje otec a prostě mu sdělí, že se jeho matka zbláznila. Tím se rozehrává kolotoč různých výpovědí a úhlů pohledu, kdy čtenář neví, koho brát vážně nebo čemu věřit. Farma vás pohltí a musíte číst dál a dál, v tom je autor rozhodně mistr. 

Jan Folný - Buzíčci

Další titul současné české prózy, tentokrát soubor povídek. Různé nadšené recenze a komentáře způsobily, že jsem čekala opravdu kvalitní, hlubší čtení. Když jsem přečetla první povídky, trošku to s mým očekáváním otřáslo, protože spíše než hluboké mi přišly zbytečně otevřeně vulgární až pornografické. Naštěstí následovaly mnohem lepší příběhy, které přináší možnost podívat se do hlavy homosexuálům všech věkových kategorií, nahlédnout jejich problémy, trápení a radosti. Všechny příběhy dohromady tak opravdu tvoří zajímavou mozaiku, která stojí za přečtení a která čtenáři možná zase trochu víc otevře oči. Navíc jsou všechny povídky opravdu čtivé. 

Vážku od Michela Bussiho teprve dočítám, ale už teď můžu tento francouzský thriller jedině doporučit. Celkově v lednu s výběrem v knihovně spokojenost, zajímavé a různorodé kousky. :-)

2 komentáře:

  1. Super :) Tak to já za leden nevybrala moc dobré knihy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, četla jsem tvůj lednový článek. To mě mrzí, snad bude únor lepší. Hana Andronikova je těžko čitelná, četla jsem její Nebe nemá dno, kde popisovala alternativní léčbu své rakoviny a bylo to vážně hrozně ubíjející a nečitelné, takže se ti nedivím. Zato jsi zvládla Hru o trůny, to je myslím super! 😊

      Vymazat