středa 5. dubna 2017

Krásná a šokující

Zase tu mám jedno velké doporučení na úlovek z Levných knih. Tentokrát je to kousek z Pestré řady soudobé prózy nakladatelství Plus, jmenuje se Barva mléka a napsala ho britská prozaička a dramatička Nell Leyshonová, které v češtině bohužel zatím vyšla v roce 2014 pouze tahle jedna jediná kniha. Zaujala mě svou krásnou obálkou a následně upoutala anotací, která začíná následující větou:
"Barva mléka je drobný literární skvost, v němž se skrze ojedinělou formu ukazuje osvobozující moc psaní jako prostředku k vyslovené jedinečné prožívané pravdy o sobě i o světě."

Barva mlékajedinečnou formu i obsah. Neexistují v ní velká písmena, výrazy jsou někdy vulgární a zvláštní a formulace nepřesné. V tomto případě to ale vůbec není samoúčelné, naopak použitý styl zdůrazňuje vše, co chce kniha sdělit a o čem pojednává. Pokud by měl někdo dojem, že by ho to při četbě rušilo, musím říct, že jsou to strachy neoprávněné a že případně stojí za to je překonat. Text je dobře strukturovaný a celé vyprávění velmi čtivé a pohlcující.

Vypravěčkou (zapisovatelkou) příběhu je čtrnáctiletá dívka Mary, která žije na anglickém venkově počátkem 19. století, a která za celý život nepoznala nic jiného než práci na statku. Její rodina je velmi chudá a existenčně závislá pouze na tom, co si sama dokáže vypěstovat, vytvořit a prodat. Mary má tři sestry a velmi přísné, odměřené a city neprojevující rodiče. Matka je chladná, neustále zabraná do práce. otec je vyloženě hrubý a násilnický. Nejvíce ho tíží, že nemá syna, který by mu s prací na poli pořádně pomáhal. Dcery jsou totiž podle něj pomalé, líné a neschopné, i když pracují, jak nejlépe dovedou.

A když se mu tedy naskytne příležitost vydělat si nějaké peníze tak, že pošle jednu z dcer do služby bohatému vikářovi na druhé straně městečka, zvolí si právě Mary. To ona je totiž nejpomalejší ze všech, jelikož má od narození jednu nohu chromou, takže jí nebude žádná škoda. Řekli by jste si asi, že to bude pro Mary štěstí, protože se dostane od otce a z úmorného stereotypu každodenní těžké práce do krásného domu, kde nemá nouzi o jídlo nebo hezké čisté oblečení. Ve skutečnosti je to ale všechno jinak a celý příběh vede k šokujícímu konci.

"já hodiny neumím paní.
ty ses to nikdy nenaučila?
tam u nás to k ničemu není.
tak jak proboha živého poznáš kolik je hodin?
vstáváme když se rozední jdeme spát když je tma. zvířata nemají hodiny a zdá se že to zvládají docela dobře."

Obzvlášť první část knihy je prostě nádherná. Z dívčina vyprávění čiší hluboce zakořeněný vztah ke zvířatům, o které se stará, a k prostředí, v němž žije. I když Mary pochází z nejprostších poměrů, je znát její přirozená inteligence a bystrost. Je to neuvěřitelně milá postava, upřímná, prostořeká a beze strachu z čehokoli. Ve všem kolem sebe dokáže najít něco pozitivního. Její vyprávění je na první pohled lehké a rozverné, ale postupně přibývá na závažnosti, která je cítit z každého slova.

Je to knížka krásná a šokující. Je současně poetická, naturalistická a drsná. Je z ní cítit nádhera snů a svobody na jedné straně, ale také špína statku i hlubokých lidských špatností a neovládnutých pudů na straně druhé. Pohladí na duši a vyděsí zároveň, což jsou pro mě v literatuře nejsilnější kombinace a protiklady. Pojednává o sociálních rozdílech té doby, o různých způsobech života a samozřejmě o mezilidských vztazích. K tomu si přičtěte styl psaní, který to všechno podtrhuje. Barva mléka mě zkrátka hodně vzala, rozhodně bude patřit k nejoblíbenějším přečteným tohoto roku. Doporučuji všem bez rozdílu pohlaví i věku.

6 komentářů:

  1. Zní docela zajímavě a možná si ji pořídím, až zase do LK zavítám :)

    http://katiehoral.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Doteď jsem jako jedinou šokující a pohoršující knihu četla pouze jednu. Lady Fuckingham od Oscara, je možná čas přečíst další :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to se zas nedá srovnat. 😁 Tady není nic nechutně popsáno. 😊

      Vymazat
  3. Tuto knihu jsem četla rok, dva zpátky a dodnes jsou chvíle, kdy se mi vrací a vzpomínám na ni. S touto recenzí tedy plně souhlasím! Opravdu skvěle sepsané postřehy z knihy, lépe bych to nevystihla!
    Konec byl opravdu šokující a navíc mně hlavní hrdinky bylo tak líto! Mít celý život takový nešťastný, to bylo opravdu silné číst. Pamatuji si, jak jsem ten příběh prožívala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je skvělé, že to vidíš stejně. Jak říkáš, taky mi jí bylo líto, byla skvělá.
      Děkuju za komentář! <3

      Vymazat