pondělí 17. dubna 2017

Suomikumma - finské podivno

Tak konečně je tu ta nová, (mnou) dlouho očekávaná kniha Pasi Ilmari Jääskeläinena, Magický průvodce městem pod pahorkem. Vážně miluju Literární spolek Laury sněžné, hrozně moc. Taky se mi líbila Pasiho povídka v Lesních liškách. Vzniklo tak ve mně obrovské, asi půlroční natěšení na jeho novou knihu, která měla vyjít letos na jaře. Úžasný název i anotace a taky fakt, že má mít kniha dva různé konce a čtenář v knihkupectví neví, který z nich si koupí, to všechno zní přesně tak magicky, jak bych u Passiho očekávala. Jenže...


Začíná to celé pozvolna a skvěle. Nejprve je čtenáři představena hlavní postava románu - Olli, který vlastní nakladatelství, ztrácí deštníky a je pronásledován podivnými sny. Sny jsou postupně vyměněny za vzpomínky na minulost, na jeho dětství plné záhad a zvláštních zážitků. Do toho se Ollimu do života vrací dávná láska, jež měla na životy obou z páru hluboký dopad, jak čtenář postupně zjišťuje. Tato záhadná, v minulosti Ollim milovaná dívka se stala úspěšnou autorkou knihy Filmový průvodce životem a právě pracuje na dalším díle, které ponese název Magický průvodce městem.

Tohle všechno jsem si v knize zase hned zamilovala. Popisy míst, situací, činů a lidí, kteří mají mnohem "cinematičtější" účinek na přihlížející, než jiné. Taková místa a události člověka vytrhnou z každodenní reality, vytrhnou ho z jeho běžného já a donutí přemýšlet nad krásou okamžiku a prožívat skutečnost jinak. To prostě chcete, aby o tom někdo psal knihy, že.

Téma snů a vzpomínek, které se někdy neovladatelně mísí, je v románu zakomponováno nenásilným způsobem. Obojí zapomínáme stejně snadno, obojí si časem dokážeme v mozku docela překroutit a taky potlačit to, na co myslet nechceme nebo nemůžeme. Řeší se v něm i sociální sítě a jejich dopad na náš život. A taky to úžasné Finsko, podivno plné záhad, hlubokých citů a pout, lehkého nereálna, krutého násilí a sexu.


Jenže... To rozuzlení mě prostě trochu zklamalo. Tolik toho totiž bylo tak do detailu dotaženo do konce a objasňeno! Asi se nedokážu u Pasiho smířit s uzavřeným koncem, tedy vlastně dokonce se dvěma. Všeobecně mám raději otevřené konce, ale něco, co si říká finské podivno a navíc má přímo v názvu slovo magický, si otevřený konec podle mě přímo vyžaduje. Pokud podivno vysvětlíme, tak přece trochu podivným být přestává. Minimálně se tím vytrácí to lákavé záhadno. Byl to tak úžasný nápad se dvěma konci... 

Nějak tím ve mně došlo k odkouzlení knihy, po přečtení Magického průvodce se zdaleka nekonalo to, co po dočtení Literárním spolku. Přišlo mi to po celou dobu čtení tak skvělé, ale ten konec byl na mě prostě překombinovaný a z příběhu se magično, které ve Spolku bezpečně zůstalo, vytratilo. Mám pocit, že by se látka, s níž tu Pasi pracuje, dala s jeho kreativitou zpracovat a vygradovat přece jen lépe. Protože jsem do románu vkládala velké naděje, jsem z toho ještě trochu rozpačitá a moje nepřesvědčenost mě mrzí tím víc, že jsem zatím četla samé pochvalné a nadšené reakce.

Pokud máte zálusk na finskou literaturu, určitě si Magického průvodce přečtěte. Skrývá překvapivé i uklidňující myšlenky a je brilantně komponován, odkrývání informací je dávkováno velmi promyšleně. I přes moje výhrady bylo čtení skvělým zážitkem. Je to zase něco trochu jiného, než na co jsme v našich končinách běžně zvyklí.

Četli jste už Magického průvodce? Co na vyřešení a rozpletení příběhu říkáte? Jak se vám u Pasiho zamlouvá uzavřený konec?

Pasi Ilmari Jääskeläinena - Magický průvodce městem pod pahorkem

Žádné komentáře:

Okomentovat