pondělí 24. července 2017

Knižní tipy

Ve zkratce moje pocity z některých přečtených knih za poslední měsíc, o nichž se mi nechce z různých důvodů více rozepisovat. Doufám, že vás třeba inspirují. Co hezkého jste v poslední době přečetli vy? :-)


Elena Ferrante - Příběh nového jména

Na druhý díl série Geniální přítelkyně jsem čekala bezmála půl roku. Čekala a nemohla se dočkat. Když čte člověk sérii, jejíž první díl zbožňuje, nepřeje si nic jiného, než aby byly další díly podobně dobré. Popravdě řečeno, v tomto případě jsem v to sice opět doufala, ale přitom jsem si říkala, že to snad ani není možné, aby byla další tak moc skvělá kniha. Pak jsem si ji přečetla. A nemohla jsem uvěřit, protože je asi ještě lepší než díl první. No jo, fakt. Mám pocit, že není zase tolik autorů, do kterých se může člověk zamilovat, do jejich stylu, slov a knih. Ferrante je ale v každém případě jedna z nich. Mohla bych o té knížce psát několik stran, dál a dál, ale vzhledem k tomu, že je to druhý díl, asi se to nehodí. Abych zdůraznila, jak moc se mi líbila a jak moc je nutné, abyste Ferrante četli, stačí, když řeknu, že kdybych si musela vybrat jediného spisovatele, kterého bych do konce života četla, byla by to Ferrante. Bez váhání. Láska. Chápete? Po dočtení bylo tak těžké číst něco jiného. Další díl v říjnu!

Haruki Murakami - Norské dřevo

Abych se uvedla do stavu schopnosti dál něco číst, sáhla jsem nakonec po Norském dřevu. Čtecí krizi to naštěstí zažehnalo. Autorův styl stejný jako v ostatních knihách, příběh také v podobném duchu - japonský muž vzpomínající na své mládí v dobách vysokoškolských studií, na ženy a přátele, které znal a kteří na něho zapůsobili. Vnímala jsem vždycky Norské dřevo jako titul, který Murakamiho proslavil nejvíce, a proto jsem asi taky čekala, že bude zároveň nejlepší. Kniha se mi líbila, ovšem nakonec mi to připadlo pouze jako milostný příběh plný sebevražd a psychických nemocí. Sice je to stále stejně silný a melancholický příběh, to rozhodně nezpochybňuju, ale například do knihy Na jih od hranic, na západ od slunce tomu pro mě něco chybělo. Asi ještě trošku toho magična, ale zároveň přirozenosti, která je v jiných Murakamiho příbězích. S Murakamim je to hodně individuální, co se čtenářské obliby týká, a není se čemu divit. Tohle mě prostě okouzlilo o trochu míň, než bych čekala.



Radek Malý - Franz Kafka. Člověk své i naší doby

Tahle útlá knížka z nakladatelství Práh krátce a jednoduše představuje Franze Kafku a jeho život. Znalým kafkologům asi mnoho nového nesdělí, ale pro člověka, který se o Kafkovi teprve touží něco dozvědět, je to rozhodně ta pravá publikace. Ilustrovala ji Renáta Fučíková, známá a velmi nadaná česká autorka a ilustrátorka, která se věnuje především knihám pro děti. Bez jejích obrázků by byl titul poloviční, skvěle se jí v černobílých tónech podařilo dodržet atmosféru Kafkových knih a vtipně zachytit některé okamžiky z jeho života. Autor textu Radek Malý se profesně zabývá právě německou a českou literaturou a v knize lehce a výstižně vykresluje Kafkovy těžkosti i touhy. Je to jednoduše po všech stránkách krásný kousek do každé knihovny a já z něj mám velkou radost. :-)


Ian McEwan - Betonová zahrada

Kniha z roku 1978, vedle Pokání zřejmě autorova nejslavnější. A rozhodně dost šokující - věřím, že ne každý dokáže sdělení knihy vnímat a snášet pozitivně. Stejně jako ve svých dalších knihách zde autor velmi zdařile šokujícím a surovým stylem upozorňuje na lidskou nemorálnost, zvrácenost, na všechny možné temné stránky lidské povahy a sociálního fungování. Příběh vyvolává znepokojení a znechucení, pří čtení mi bylo opravdu fyzicky špatně a psychicky úzko. Není v tom ani troška patosu, jen přímé a suché konstatování, všechno se to odehrává a plyne ke konci, jako by vlastně ani o nic vážného nešlo. Rodina, mrtví rodiče, čtyři osamělé, předčasně vyspělé děti a jejich reakce na neštěstí a na život. Zfilmované bych to tedy vidět vážně nechtěla.

1 komentář: