středa 29. listopadu 2017

Helle tohle měla napsat v přítomném čase

Máte chuť přečíst si zase něco trochu jiného? Chuť na zvláštní kousek? Pak jste tu určitě správně. Povím vám totiž o mém prvním setkání s knihou autorky Helle Helle. Jasně, nad jejím pseudonymem už jsem se dávno dosytosti pobavila, nad zvláštními názvy některých jejích knih napřemýšlela a vždycky si říkala, že lepší tituly ani vymyslet nemohla. Až teď jsem se ale díky nakladatelství Paseka k jedné z jejích knih opravdu dostala. Konkrétně k Tohle jsem měla napsat v přítomném čase. No ještě řekněte, že ten název nestojí za to.



neděle 26. listopadu 2017

Hildina komiksová dobrodružství

Pravděpodobně už jste se v našem knižním světě s touhle komiksovou modrovlasou holčičkou a jejím mazlíčkem Větvíkem setkali. Já ji nějakou dobu vídala na fotkách, četla samou chválu a tak trochu se bála, aby mě pak Hilda nezklamala, aby to nebyl prostě jen další moderní povrchní komiks. Ale pak se mi naštěstí dostala do ruky. Není divu, že si Hildu všichni zamilovali. Takhle originální, roztomile provedený a "čistý" svět plný dobrodružství a úžasných postaviček jen tak někde nenajdete.



středa 8. listopadu 2017

Knižní shrnutí

Ahoj, tak jsem zase jednou dala do jednoho článku několik tipů na knihy, které jsem přečetla v posledních týdnech. Vybrala jsem zástupce odlišných žánrů, aby měl každý větší šanci najít něco podle svého gusta. A tak tu máme (už zase) jeden thriller, současnou českou literaturu i starší pecku z Ameriky. :-)


A. J. Finn - Žena v okně

Ano ano. Další thriller, další alkoholička s psychickými problémy, další nespolehlivá vypravěčka. Syžet je v Ženě v okně úplně stejný jako u nedávno recenzované Ženy z kajuty č. 10. Je to zkrátka zase ten "západní typ" thrilleru (myšleno v kontrastu s typem severským), bez jakýchkoli nechutných krvavých scén, zaměřený spíše na napětí a moment zvratu, na překvapení. V případě Ženy v okně je hrdinka navíc agorafobička, což dává příběhu nový rozměr. Je bývalá psychoterapeutka, miluje staré černobílé filmy (například Okno do dvora), hraje šachy na internetu, žije sama ve velkém domě a krátí si chvíle pozorováním sousedů
I když se mi zásadní momenty zdály celkem odhadnutelné, v této knize pro mě nebyly tím hlavním. Vyprávění je pomalejší, hlavní hrdinka je psychologicky nahlížena mnohem hlouběji než v jiných knihách tohoto žánru a čtenář má tedy větší možnost poznat ji i její poruchu. U některých thrillerů mě rozčiluje jazyková stránka, užívané obraty, lexikum, věty, které na sílu vyvolávají napětí a ve výsledku působí spíš samoúčelně a směšně - to se mi v tomto případě nestalo. 
Zaujala mě taky informace o autorovi na přebalu knihy - studoval na Oxfordské univerzitě a v doktorandském studiu se přímo zaměřil na detektivní literaturu. Taky mu byla diagnostikována bipolární porucha, dá se tedy očekávat, že něco z jeho zkušeností a vnitřního prožívání se promítlo do románu. 
Hodnotím o hvězdu lépe než průměrnou Ženu z kajuty, přesto si myslím, že čtenáře, kteří touží hlavně po akci a rychlém tempu, tolik neuspokojí.


J. Hájíček - Zloději zelených koní, Dešťová hůl

Díky škole jsem se konečně dostala k dalším prózám Jiřího Hájíčka - autora pevně svázaného s jihočeským krajem a s poetikou v duchu "realismu". Autorovy knihy mám moc ráda (zejména jeho volnou venkovskou trilogii) a také sám spisovatel, kterého jsem díky Listování potkala naživo, působí velmi skromně a ohromně sympaticky
Zloději zelených koní jsou autorova první delší próza z roku 2001. Už zde se objevují typická autorova témata, postavy i místa. Je to příběh lyrický, melancholický, nepříliš dějový, plný "čistoty" a hledání vltavínů. Jde v něm o milostný vztah hlavního hrdiny, o rozpor mezi rychlým městem a venkovem, kde jako by se zastavil čas. Loni byla mimochodem kniha zfilmována, neviděl někdo z vás náhodou? :-)
Pak jsem se také pustila do Dešťové holi, závěrečného dílu venkovské trilogie morálního neklidu, který vyšel loni na podzim. Román se tentokrát vztahuje k půdě a k manipulaci s pozemky. Najdeme tu opět vztah k venkovu, už typickou detektivní a akční linku, ale tento díl je více než předchozí zaměřen na vnitřní svět hlavního hrdiny, na jeho krizi a nespavost, což se autorovi podařilo zaznamenat velmi reálně působícími nočními scénami, kdy Zbyněk bloudí ztichlým bytem a neví, co se sebou. Dešťová hůl mě zkrátka opět velmi potěšila, i když mi přišlo, že se autor v některých aspektech (zbytečně) snaží víc než dřív vyhovět čtenářské poptávce.


M. Cunningham - Hodiny

Ani nevím, jak přesně mě napadlo zrovna teď si Hodiny půjčit a přečíst. Zřejmě to prostě bude tou spojitostí s Virginií Woolfovou, co si budem povídat. :-) Autor totiž svůj román zkomponoval jako tři prolínající se příběhy: všechny tři po vzoru Paní Dallowayové popisují jeden den v životě nějaké ženy. První ženou je sama Virginie, která právě pracuje na románu Paní Dallowayová, druhou je Laura, která v padesátých letech tuto knihu čte, a třetí pak Clarissa, která vlastně jako p. Dallowayová, transponována na přelom tisíciletí, žije. Román je trošku těžší, co se čtení a orientace týka, ale rozhodně za to stojí. Čtenáři se postupně začne odhalovat souvislost mezi liniemi, které se nakonec protnou. Přijde mi to celé naprosto geniálně vymyšlené, navíc je to úctyhodná poklona spisovatelce. Cunningham za román v roce 1999 zaslouženě posbíral mnoho ocenění včetně ceny Pulitzerovy. 
Po dočtení jsem také zhlédla filmové zpracování, které je stejně dobré, ne-li dokonce lepší. Nicole Kidman naprosto úžasně ztvárnila samotnou Virginii, Julianne Moore a Meryl Streep pak další dvě hrdinky. Pokud nehodláte román číst, rozhodně se aspoň podívejte na film! Obě verze pět hvězdiček z pěti!