neděle 17. prosince 2017

Povídky z kanadského maloměsta

Už je to nějaká doba, co se snažím dostat k přečtení knih dvou zástupkyň současné kanadské literatury. Jednou z nich je Margaret Atwood, která dokonce nedávno navštívila Prahu - její literární počiny na mě stále ještě čekají. Druhou autorkou, jejíž tvorbu už jsem ale konečně měla příležitost poznat, je Alice Munro, držitelka Nobelovy ceny za literaturu. Právě jsem dočetla její v češtině nejčerstvěji vydanou sbírku povídek Veřejná tajemství, a tak se s vámi musím podělit o dojmy. 


Alice Munro se narodila roku 1931 v malém městečku kanadské provincie Ontario - a tato krajina se stala dějištěm jejích příběhů. Spisovatelka je mistryní povídek - vydala čtrnáct povídkových souborů!, za které už posbírala mnohá ocenění (v roce 2013 sbírku završila Nobelovkou) a které ji proslavily po celém světě. Nakladatelství Paseka z nich (od roku 2003) vydalo osm, takže kdo se do čtení autorky teprve pouští jako já, má o zábavu na nějaký čas postaráno. :-)

Když nad tím přemýšlím, asi je pravda, že povídky jsou přece jen u čtenářů méně oblíbené než romány. Slýchám to od různých lidí docela často: že raději sáhnou po delším celistvém příběhu, jehož postavy si stihnou oblíbit a fikční světy poznat do hloubky. Ano, povídka opravdu je specifický žánr a vyžaduje pozornější čtení. Musím ale říct, že zrovna Alice Munro je případ spisovatelky, která na malém prostoru (povídky v této sbírce mají kolem 30-40 stran) dokáže stvořit příběh, který má bohatý svět, zajímavou zápletku i postavy, v kterých se poznáte a na které jen tak nezapomenete. Je zkrátka geniální vypravěčka a povídkovou formu má opravdu v malíčku.

Spisovatelka ve všech povídkách zobrazuje obyčejné ženy různého věku a postavení. Na ty je nahlíženo z různých úhlů - někdy je o nich vyprávěno z jejich pohledu, jindy jsou diskutovány v dopisech, nebo jsou nám představeny prizmatem svých blízkých. Tak se vyjevují jejich existenciální situace - tyto ženy často žijí své životy, jak musí a nejlépe umí. Na první pohled se můžou zdát spokojené, zároveň je ale vždycky něco tíží, něco je zasáhne, nesou si své bolesti a tajemství (jak napovídá název knihy).

Povídky se odehrávají v celkem širokém časovém rozpětí. Jedna se vztahuje k události v polovině 19. století, jiná je situovaná téměř do současnosti, nejčastěji je ale dějištěm první polovina 20. století. Uvědomme si, jaké tehdy měly ženy postavení. Tematizovány jsou rodinné a milostné vztahy, manželství a rozvody, mládí a sexuální zkušenosti. Objevuje se tu nezřídka násilí, dokonce i záhadná zmizení a smrt. Autorka nepřichází s příběhy, s nimiž byste se obsahově ještě nikdy nesetkali, vypráví spíše o poměrně běžných životních situacích (dané doby), v nichž se člověk může snadno najít a prožívat je spolu s postavami. 


Co je na povídkách nejzajímavější? Jejich výborně zvládnutá forma. Většinou nejde o jednoduše chronologicky vyprávěné příběhy, ale o různě poskládané fragmenty nebo výpovědi více postav. Vyprávění je často doplněné dopisy nebo jinými písemnými záznamy. Příběhy nemají jedinou jasně danou interpretaci a řešení, spíše ukazují na nemožnost poznání a vyřčení absolutní pravdy, na nemožnost ukázat na jediného viníka. Ani v životě není všechno jasně zdůvodnitelné a každý může na jisté události pohlížet jinak. Z povídek je cítit mírná snovost a tajemno. Čtenáře, který chce za všech okolností najít vysvětlení, nutí vracet se k některým úsekům a stále znova příběh promýšlet.

Jelikož jde o povídkový soubor, mohla bych se vám tu vypisovat ještě dlouho. Zaujala mě spousta maličkostí, moc se mi líbilo zobrazení každodennosti specifického časoprostoru, zvláštní atmosféry a způsobu života postav, autorčina syrovost a naturalismus některých scén. Mám pocit, že povídky Alice Munro především učí empatii, to na nich vnímám jako nejdůležitější. Při čtení si uvědomujeme, že každý má svůj život a svá trápení, která nemusí být na první pohled patrná. Někdy člověk potřebuje pomoc a neumí si o ni říct, jindy zas je nejvíce spokojený s vlastním životem, tak jak je - i když my bychom tak žít nechtěli. Někdy zažijeme něco, co už nám nedovolí vrátit se zpátky do normálu. Spisovatelce se tohle všechno daří vyjádřit - a je jenom na čtenáři, co si z toho odnese.

Do sbírky se pusťte, pokud si chcete doplnit přehled o špičce současné světové literatury, pokud vás zajímají ženská témata, potrpíte si na zvláštní formu vyprávění, nebo máte rádi ne zcela uzavřené a jednoduše interpretovatelné příběhy. Alice Munro je opravdu výborná a svébytná vypravěčka. Sbírka Veřejná tajemství pro mě byla nevšedním literárním zážitkem a knihou, s níž se nesetkávám denně.

Veřejná tajemství i další autorčiny knihy najdete zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat