sobota 18. února 2017

Příběh o příběhu

"Agnes je mrtvá. Zabil ji tento příběh."
První věty ve vyprávění hrají bezesporu dost důležitou roli. Tak jako dobrý novinový článek potřebuje lákavý titulek, tak i kniha s dobrou první větou má vždycky větší šanci na úspěch. Některé první věty se do vědomí čtenářstva zaryjí nadobro, jako je tomu třeba v případě Lolity nebo Pýchy a předsudku. Určitě je spousta čtenářů, kteří když si vybírají v knihovně nebo knihkupectví novou knížku, přečtou si kromě anotace také několik prvních vět. Když jim začátek přijde zajímavý, knihu si koupí a přečtou. Zkrátka a dobře, pokud vás autor dokáže zachytit první větou, má vyhráno, nemyslíte? :-)


První věty novely Agnes švýcarského autora Petera Stamma, která v originále vyšla už v roce 1998, jsou zajímavé hned z několika důvodů. V prvé řadě jistě dobře plní funkci upoutat, zaujmou, nalákat na příběh. Čtenář je hned zvědavý, kdo je Agnes, co se jí stalo a proč mu autor naservíroval tuhle informaci hned na začátku. Druhá věta zas čtenáři ukazuje, že nepůjde pouze o jednoduše předložený příběh bez dalších úvah, naopak bude velmi důležitá i jiná rovina. Druhá věta upozorňuje na rovinu vyprávění a předesílá, že i o ní chce dílo něco říct, že bude pojednáno i o fikci, její tvorbě a důsledcích.

"Často mě napadá, jestli spisovatelé vůbec vědí, co mohou svými knihami způsobit."

Ve vzpomínkách vypravěče se vracíme k jeho prvnímu setkání s Agnes a k tomu, jak ji poznával, jak se vyvíjel jejich vztah a k čemu směřoval. Vypravěč je spisovatel, který se ovšem nevěnuje beletrii, nýbrž literatuře faktu. Agnes studuje a miluje fyziku. Agnes... To vám je zase jednou zvláštní postava. Uzavřená, inteligentní, melancholická, úzkostlivá, divná, vlastně neuchopitelná - i pro vypravěče. Mezi Agnes a vypravěčem vzniká milostný vztah, vztah rádoby dvou racionálně uvažujících lidí. Ten prochází šťastným obdobím, zvraty a tápáním a nakonec do něj zasáhne právě fikce.

"Několik dní po našem výletu k jezeru jsem dospěl ve svém příběhu k budoucnosti. Teď se stávala Agnes mým výtvorem. Cìtil jsem, jak nově nabytá volnost dodává rozlet mé fantazii. Získal jsem možnost plánovat Agnesinu budoucnost stejně, jako plánuje otec budoucnost své dcery."

Do příběhu vstupují mírně snové a magické prvky a pocity, vznikají nadrozumová pouta. Vykreslením atmosféry města, povahami a zájmy postav mi kniha připomínala Murakamiho díla, konkrétně jsem si vzpomněla na titul Sputnik, má láska. Začátek i konec knihy mě opravdu dostaly, stejně jako úvahy nad tvorbou fikce a jejím dopadem na skutečnost. Někde mezi tím bylo možná pár maličkostí, které mi připadaly zbytečné, přesto musím říct, že je obdivuhodné, co Peter Stamm na tak malém prostoru vytvořil.  A to jsem ještě nezmínila, že jakkoli to doteď mohlo znít jako popis složitě psané literatury, není tomu tak. Autor je z těch, kteří dokáží všechno podat opravdu jednoduše a čtivě.

Pokud máte rádi Murakamiho, líbila se vám kniha Podle skutečného příběhu a rádi se zamyslíte nad tvorbou fikce, v každém případě si Agnes přečtěte. Zvládnete to za jedno odpoledne, myslet na ni ale budete určitě déle. Rozhodně to za to stojí. :-) U nás vyšla v roce 2008 u nakladatelství Dauphin a je kritikou označována za jedno z nejzásadnějších děl německy psané literatury devadesátých let. 

Peter Stamm - Agnes

sobota 4. února 2017

Leden

Dnes krátký komentář ke knihám, které jsem si v lednu vybrala v knihovně a které mi celý měsíc dělaly společnost. 


Haruki Murakami - Útok na pekárnu

Třetí a nejnovější krátký příběh Murakamiho doplněný ilustracemi Kat Menschik. Líbil se mi z těch třech asi nejvíce (o zbylých si něco málo můžete přečíst tady). Tentokrát mi to přišlo vtipné, klasicky ujeté, plné dobrých hlášek a metafor. Pokud podle názvu nevíte, co čekat, tak ano, opravdu je to loupežné přepadení pekárny, kolem čeho se celá kniha točí. Hlavního hrdinu dvakrát v životě přepadne neskutečný, obrovský a neutěšitelný hlad. Zkrátka pocit, jakoby spolkl prázdnotu vesmíru. Opravdu jsem se zasmála. Doporučuju, pokud máte rádi podivné a nevysvětlitelné.

Patrik Girgle - Vertigo

Novela od českého autora, která vyhrála cenu Knižního klubu za rok 2016. Autor jistě čerpá z vlastních zkušeností a popisuje svět adolescenta v Praze v devadesátých letech. Hlavní hrdina Dušan se vyznačuje nevelkým zájmem o školu, zato o to větším zalíbením v holkách, tvrdé hudbě a rybaření. Jo a taky rád čte. Autor zobrazuje pocity životního zmaru a strachu z budoucnosti náctiletého. Občas jsem se přistihla, že mi to spíš připadá, že se spisovatel snaží ukázat svůj přehled a sečtělost, ale asi to k Dušanovi a jeho kamarádům prostě patří. Je to vcelku fajn čtení, pokud máte trochu rádi současnou českou literaturu, i když to ve vás asi nic extra velkého nezanechá. 


Tom Rob Smith - Farma

T.R.Smith je sympatický anglický spisovatel, autor bestselleru Dítě číslo 44. Farma je rodinný psychothriller, vyprávěný z pohledu dospělého syna Daniela, jehož rodiče se z Anglie odstěhovali na švédský venkov, aby si tam koupili farmu a žili svůj život v poklidu, daleko od shonu a davů lidí - nebo tak to alespoň Daniel vnímá. Vyprávění začíná v okamžiku, kdy Danielovi telefonuje otec a prostě mu sdělí, že se jeho matka zbláznila. Tím se rozehrává kolotoč různých výpovědí a úhlů pohledu, kdy čtenář neví, koho brát vážně nebo čemu věřit. Farma vás pohltí a musíte číst dál a dál, v tom je autor rozhodně mistr. 

Jan Folný - Buzíčci

Další titul současné české prózy, tentokrát soubor povídek. Různé nadšené recenze a komentáře způsobily, že jsem čekala opravdu kvalitní, hlubší čtení. Když jsem přečetla první povídky, trošku to s mým očekáváním otřáslo, protože spíše než hluboké mi přišly zbytečně otevřeně vulgární až pornografické. Naštěstí následovaly mnohem lepší příběhy, které přináší možnost podívat se do hlavy homosexuálům všech věkových kategorií, nahlédnout jejich problémy, trápení a radosti. Všechny příběhy dohromady tak opravdu tvoří zajímavou mozaiku, která stojí za přečtení a která čtenáři možná zase trochu víc otevře oči. Navíc jsou všechny povídky opravdu čtivé. 

Vážku od Michela Bussiho teprve dočítám, ale už teď můžu tento francouzský thriller jedině doporučit. Celkově v lednu s výběrem v knihovně spokojenost, zajímavé a různorodé kousky. :-)

středa 1. února 2017

Rozdělovací znaménka

"Člověk přišel o čárku, začal se bát složitých vět, hledal jednodušší fráze. Za jednoduchými frázemi následovaly jednoduché myšlenky.
Pak přišel o vykřičník a začal mluvit potichu, vyrovnaně, s jednoduchou intonací. Nic mu už nepůsobilo radost, nic ho nerozhořčovalo, ke všemu přistupoval bez emocí.
Potom ztratil otazník a přestal klást otázky, jeho zvědavost nepodněcovaly žádné události, ať už k nim docházelo kdekoli: v kosmu, na Zemi nebo dokonce v jeho vlastním bytě.
Za pár let pak ztratil dvojtečky a přestal zdůvodňovat svoje činy.
Na sklonku života mu zůstaly jen uvozovky. Nevyslovil jedinou vlastní myšlenku, neustále kohosi citoval. Tak se úplně odnaučil myslet.

Dospěl až k tečce."

-Alexander Kaněvskij