středa 10. ledna 2018

Tragické povídky z Prahy

Nedávno mi přišla milá zpráva od majitelky malého začínajícího nakladatelství Literární strom s nabídkou povídkového souboru Oběšenci jdou s námi k recenzi. Protože vždycky ráda podpořím podobnou práci a kniha mě podle popisu zaujala, nabídku jsem přijala a obratem mi dorazila útlá knížečka. Tak se na ni pojďme podívat.


Oběšenci jdou s námi Tomáše Lojka je soubor deseti povídek a její název už o povaze knihy mnohé prozrazuje. Jednotlivé příběhy (i způsob jejich vyprávění) jsou dosti různorodé, pojí je nejvíce ponurá atmosféra, prostředí a zpracovaná témata. Povídky se odehrávají v současné Praze, ovšem většinou nejde o lukrativní čtvrti a intelektuální postavy z vyšších, bohatších vrstev. Mnohem spíše se při čtení ocitnete na sídlištích a potkáte hrdiny z okraje společnosti v jejich každodennosti,  specificky myslící i mluvící, zažívající existenční nespokojenost a nejistotu. 


Mladý muž pracující v podzemí Prahy, což je zaměstnání, která ho ubíjí: "Pracuješ, aby ses udržel v chodu. Aby sis vydělal na zaplacení všech měsíčních poplatků a neskončil na smetišti jako troska. Pracuješ, abys měl co jíst a mohl cestovat městskou hromadnou dopravou. Pracuješ jako robot." Není nicméně schopen se ze své situace vymanit a cokoliv změnit. Muž neschopný odstěhovat se od matky a zařídit si vlastní život. Osamělý vdovec, který předstírá loupeže na vlastním majetku, aby mohl zavolat policejní hlídku a s někým si popovídat. Mladá žena, která nemůže mít dítě. Postavy, které přemáhá alkohol. Postavy nespokojené, nešťastné, osamělé a nenaplněné. Charakterizuje je jakási neschopnost vzít život do svých rukou. Jednotlivé povídky jsou krátké náhledy do současné situace a psychologie těchto hrdinů.

Kniha je to bytostně česká. Setkáte se tu se známými pražskými místy, s českými jmény, s atmosférou, s níž se setkávám v knihách českých autorů celkem často. Vzdáleně mi Oběšenci právě svou atmosférou a výběrem postav připomínali Rudišovu Národní třídu nebo Topolova Anděla. Je zřejmé, že autorovi je prostředí, které ve svých povídkách zobrazuje, dobře známé.

Osobně mě nejvíce potěšila povídka Vokno, která se z části odehrává v zapadlém antikvariátu, kde hrdina objeví sbírku Jaroslava Seiferta Zhasněte světla z roku 1938 s věnováním a podpisem autora. Taky se zde objevuje příběh odehrávající se na archeologickém nalezišti, kde sám autor pracoval. Najdeme tu ale překvapivě i povídku s ryze ženským tématem mateřství. 

Musím říct, že povídky jsou dobře vystavěné: nedá práci se do nich začíst a celou dobu lehce plynou. Co musím zdůraznit především, je zajímavá práce s vypravěčem. Každá je v tomto ohledu trochu jiná, v souboru dokonce najdeme několik povídek psaných v du-formě, což se často nevidí. Ty se autorovi opravdu povedly. Jak už asi z popisu vyznělo, nejčastějšími tématy jsou tu samota, smrt, ztráta, nenaplněnost a ubíjející každodenní rutina. I když se v povídkách neděje nic drastického, všechny se nesou ve velmi pesimistickém a depresivním duchu a zobrazují odkouzlenou, strohou realitu. 

Více o knize, autorovi i celém nakladatelství se dočtete zde.

3 komentáře:

  1. Tohle vypadá strašně zajímavě! Děkuju za tip, po knize se musím podívat trochu víc a zapřemýšlím o koupi. :-)
    Super recenze. :-)

    OdpovědětVymazat