čtvrtek 26. dubna 2018

Život s bipolární poruchou

Dnes tu mám knižní doporučení pro všechny, které zajímají psychické poruchy, ta bipolární obzvlášť. U Odeonu totiž koncem března vyšla kniha Thomase Melleho Svět v zádech. Jedná se o autobiografickou prózu člověka, který si maniodepresivní psychózou sám prochází. A jistě uznáte, že informace z první ruky od podobně nemocného člověka jsou vždycky takovým zvláštním a divným způsobem lákavé. O čem všem se tedy v knize můžete dočíst?



Thomas Melle je německý dramatik a prozaik. Pokud jsem dobře hledala, Svět v zádech je první kniha, která mu u nás vyšla. Psaní se ale věnuje celý život a v němčině už nějaký čas publikuje, vyšly mu jak nějaké soubory povídek, tak také romány Sickster a 3000 Euro. Ze Světa v zádech se navíc dozvíme, že se vždycky chtěl věnovat divadlu - ať už jako režisér nebo autor, proto odjakživa píše i dramata.

Nejprve si pojďme říct, jaký má kniha charakter, protože to je myslím hlavní aspekt, který byste měli znát, než se pro četbu knihy rozhodnete. Jde o autobiografii člověka, který se pomocí slov snaží zachytit svoje prožívání v těch fázích svého života, kdy trpěl depresí i mánií. Šílenstvím, podle svých slov. Neočekávejte tedy od knihy přehledně zpracovaný a dějem nabytý příběh vystavěný podle klasických naračních postupů. Nic takového nedostanete. Autor se snaží čtenáře přesvědčit, že se pokusil co nejautentičtěji a nejpravdivěji zachytit svoje stavy a vnímání světa. Jestli mu to stoprocentně uvěříme, to už je na každém z nás, stále jde přece jen o fikci. Nicméně vyprávění je přesně tak nesouvislé a chaotické, jako bipolární porucha sama.

Kniha je členěna do několika částí podle toho, jak se spisovatelovy stavy objevovaly a střídaly. Celé vyprávění je zarámováno motivem knihovny, podle níž je kniha i pojmenovaná: Svět v zádech. Thomas Melle - tedy minimálně ta jeho verze, kterou si vytvoříme při čtení jeho knihy - je člověk, který se celý život velmi intenzivně upnul ke slovům. Od dětství miloval čtení i psaní. Přes nadprůměrnou inteligenci se nikdy neodhodlal ke studiu práv, jak by od něj třeba jeho rodina v ideálním případě očekávala. Vždycky počítal s tím, že se bude živit psaním. Protože tolik miloval knihy, už během mládí nashromáždil bohatě zásobenou knihovnu - jeho svět v zádech. Když ale přišla první manická fáze, v záchvatu knihovnu rozprodal. Když si to po čase uvědomil, ničeho nelitoval víc. V závěru, který je pojatý vcelku optimisticky vzhledem k autorově zdravotnímu stavu, ale najdeme naději. V moderní době, kdy "jiní dobrovolně prodají všechny knihy a chápou to jako pokrok, mají čtečku a pečlivě optimalizovaný paušál", spisoval dává dohromady novou vlastní sbírku knih. Zároveň snad opravdu věří, že přijde-li další, horší a delší manická fáze, zase ji bude schopný ustát, i když ho to bude stát veškeré síly.

"Celý svět zmizel. Všechno se vyvrátilo. Zeměstřesení nemohlo být ničivější. Ale tyhle otřesy byly jiné. Odehrávaly se výhradně ve mně a všezahrnující zkáza se děla potichu. Nic nebylo takové jako dřív, ale přece se všechno, čistě z vnějšku, zdálo stejné. Jazyk už sice neměl ukotvení, ale lidé přesto mluvili dál jako obvykle, a vypadali přitom naprosto cize, vzdáleně. Musel jsem se ten nový jazyk naučit, ale jak, vždyť jsem neměl jeho gramatiku ani slovník, byl jsem odkázaný jen na sebe, na své podivné já, které ovšem právě začalo mizet. Dýmající ruiny kolem mě, a přece pouze ve mně. Byl to naprostý horor."

Autor se intenzivně zabývá tím, který okamžik se dá považovat za počátek jeho nemoci a jaké jsou její příčiny. Na různých místech v průběhu vyprávění podává krátké informační "referáty" o bipolární poruše, jejich typech, zkoumání a objevech. Do toho vypráví často nesouvislé historky ze svého života, kdy ani trochu nebyl sám sebou, kdy se nedokázal ovládat. Píše o vlastní tvorbě a následné reflexi. Skrze vyprávění nahlédnete chvíle v manických fázích, kdy překypoval sebevědomím a miloval společnost, ale stejně tak třeba i chvíle, které strávil v léčebnách, odkud se vždycky snažil dostat pryč. Popisuje, jaký dopad měla jeho nemoc na vztahy s rodinou, přáteli i dívkami. Snaží se přiblížit pozici podobně postiženého člověka ve společnosti, implicitně kritizuje některé společenské reakce, nešvary a sklony. Autor zkrátka vypráví ve všech aspektech o tom, jak se s tímto onemocněním protloukal životem. 

Ve skvělém doslovu Jakuba Ehrenbergera, který představuje příjemné završení knihy, se dočtete mnohé o autorově skutečném životě, o jeho předchozích knihách a literárních úspěších. Autor doslovu se také nevyhne úvaze o terapeutické funkci knihy, kterou sám Melle zamítá. Ať už záměr byl či nebyl terapeutický, jde o výborně napsaný text, který má mnoho co nabídnout a předat. Doporučuji zdatnějším a pozornějším čtenářům a především těm, které nemoc opravdu zajímá, jinak byste se u knihy mohli nudit, popravdě si ale nedokážu představit, že by podobné téma někoho úplně míjelo. Jedná se o velmi působivé čtení a rozhodně je o čem uvažovat.

Knihu Svět v zádech najdete na stránkách Knižního klubu. Dobrá zpráva je, že v těchto měsících vychází nálož skvělých knih z Odeonu, takže se máme opravdu na co těšit! Příští odeoňácké články by měly být věnovány knihám Cop autorky Colombani Laetitia a nové knize autorky Han Kang Kde kvete tráva!


Žádné komentáře:

Okomentovat