čtvrtek 17. května 2018

Tři ženy a vlasy

Tak už je to zase tady, nakladatelství Odeon se podařilo vydat další knižní pecku, která sbírá úspěchy u kritiků i široké škály čtenářů (a hlavně tedy čtenářek). Mluvím o románu Cop, který napsala francouzská filmařka a spisovatelka Laetitia Colombi. Název i obálka prozrazují hlavní a důležitý motiv knihy, který spojuje tři vyprávěcí linie do jediného příběhu. Kromě toho, že je román zdařile formálně vystavěn, především skvělým způsobem zobrazuje kontrast života ve třech odlišných koutech světa se všemi svými aspekty a důsledky. A také musím hned na začátek dodat, že je poměrně výrazně feminní.


K autorce
Laetitia Colombi je osobnost, jejíž tvorbu možná znáte, aniž byste si pamatovali její jméno. Spíše než s literaturou - protože  Cop je její literární debut - je spojena s filmem. Věnuje se jak hraní, tak i psaní scénářů a režii. Jako režisérku byste ji nalezli podepsanou třeba pod známým filmovým thrillerem Má mě rád, nemá mě rád (2002), kde si hlavní roli zahrála kouzelná Audrey Tautou. Řeknu vám, že je tedy rozhodně znát, že se Laetitia věnuje psaní (i když třeba "pouze" psaní scénářů), protože jako nezkušená prvotina román Cop tedy rozhodně nepůsobí. Z knihy se ve Francii ihned po vydání stal bestseller, je překládán do mnoha jazyků a také už se připravuje jeho filmové zpracování!

Tři charakterově výrazné a hrdé ženy
V knize máme příležitost setkat se třemi výraznými ženskými hrdinkami. Každá žije na jiném kontinentu a v naprosto odlišných sociálních, politických a kulturních podmínkách - na tom ostatně celý příběh stojí. Smita celý život prožila v Indii a patří k těm nejhůře postaveným - vlastně ani nepatří do společnosti, nezapadá do žádné z kast, žije se svou rodinou zcela mimo. Slovy Laetitite patří "k jakémusi zvláštnímu druhu, jenž je považován za příliš nečistý, než aby se mohl mísit mezi jiné, za odporný odpad, od kterého se každý snaží držet co nejdál, jako když se z pšenice odstraňuje koukol." Této skupině lidí se v Indii říká dalité. Smitinou prací a jediným úkolem, které si ženy v její rodině předávají z generace na generaci, je sbírat výkaly lépe postavených obyvatel. Její manžel zase zdědil určení k tomu být chytačem krys. Smita ovšem není se svým osudem (a především s tím, že jej musí předat taky své milované dceři) smířená - je to silná a hrdá žena, která se kvůli svobodě a spravedlnosti vzbouří.. 

Další linie vypráví o dívce Guilii, jež žije na Sicílii v městečku Palermu. Její rodina vlastní firmu na výrobu paruk. Stejně jako Smita i Guilia je houževnatá a svá a rozhodne se vzít život do vlastních rukou. Guilia prožívá první vztah a navíc miluje čtení - jejím oblíbeným místem je knihovna. Už Guiliin způsob života a sociální podmínky představují obrovskou změnu oproti ze společnosti vyloučené Smitě, přestože Guilia rozhodně zdaleka nepatří k těm nejlépe zaopatřeným lidem na světě. Právě do takové skupiny ale určitě spadá Kanaďanka Sarah - poslední žena, u níž celé vyprávění končí. Sarah je kariéristka a úspěšná právnička, přestože při tom sama vychovává tři děti. Zdá se, že všechno skvěle zvládá, ovšem pouze do jisté doby, kdy přijde velká rána..

Co je hrdinkám společné
Autorka svůj román založila na stále populárním a přitažlivém tématu společenských rolí žen z různých částí světa. Zobrazila tři naprosto odlišně žijící a smýšlející hrdinky různé mentality a národnosti, které ovšem mají jednu zásadní věc společnou: je to jakási síla poháněná jejich odhodlaností a hrdostí, touhou stát se svobodně někým, kým ony samy chtějí být, a prosadit si své. Přestože se všechny tři linie odehrávají v ten stejný reálný čas a hrdinky jsou tedy příslušnice jediné generace, čtenář může mít problém tomuto faktu uvěřit, protože rozdíly mezi životními podmínkami hrdinek jsou propastné. V doslovu se navíc můžeme dočíst, že postava Smity je inspirovaná známým příkladem konkrétní dalitské ženy, což dává jejímu příběhu nový rozměr a vyznění.

V krátkých kapitolách se (téměř) pravidelně střídají tři vypravěčské linie, jejichž protnutí v závěru je prvoplánově emotivní (budete dojatí, pobouření i naštvaní), přesto uvěřitelné. Vyprávění má rychlý spád a vy se plni rozhořčení (z poznání životů všech tří žen) brzy a lehce pročtete ke konci, což vám bude pravděpodobně líto. O životech hrdinek by toho totiž bylo možné napsat mnohem víc, i když vůbec nebylo řečeno málo, a každý čtenář by si jistě s chutí přečetl, kam postavy jejich osud zanesl. Do Copu se pusťte vy všichni, které zajímají odlišně fungující společnosti a kterým nevadí výrazně feminní (v určitým bodech až feministické) texty. Zaručeně stojí za přečtení! Koneckonců, určitě jste si už mnoha doporučení na tuto knihu ze všech stran všimli.

Za novou Odeonku děkuji společnosti Euromedia a přidávám odkaz na stránky Knižního klubu, v němž knihu naleznete a zakoupíte.


6 komentářů:

  1. Skvělá recenze a překrásné fotky! :) Cop se mi také moc líbil, přečetla jsem jedním dechem a všechny dějové linie mě ohromně bavily. Další láska z řad Odeonek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju a jedině souhlasím! :)

      Vymazat
  2. Tak tuhle knihu musím mít. Moc pěkná recenze.

    OdpovědětVymazat
  3. Na tento román se hodně těším, to je téma přesně dle mého gusta. Odeon málokdy zklame :)

    OdpovědětVymazat