neděle 4. listopadu 2018

Temné a sevřené povídky z advokátního prostředí

Nakladatelství Host na jaře vydalo kratší prózu německého právníka a spisovatele Ferdinanda von Schiracha. Šlo v podstatě o záznam jediného komplikovaného případu, který se od současné vraždy vracel až ke křivdám 2. světové války. Kniha se jmenovala Případ Collini a styl, jakým je napsaná, mě přesvědčil o tom, že si musím přečíst cokoli dalšího, co u nás od autora vyjde. A to se právě nedávno stalo: na pultech knihkupectví už můžete najít další autorovu knihu s názvem Vina a vězte, že stojí za přečtení stejně jako ta první.  



Ferdinand von Schirach pochází z Mnichova a svou úspěšnou právnickou praxi rozjíždí v Berlíně. Z jeho psaní mám pocit, že už se za svou advokátskou kariéru musel setkat s tolika až děsivými případy, že se z nich potřeboval vypsat, potřeboval se podělit o svou zkušenost, o svůj názor na páchání lidského zla. První povídky autor publikoval sice až v pětačtyřiceti, nicméně ony se okamžitě staly bestsellerem a získaly Sirachovi ocenění. O knize Případ Collini už jsem jednou psala, v případě zájmu se můžete na článek mrknout.

Vina obsahuje patnáct povídek, jejichž společné téma je dobře zachyceno už v názvu sbírky. Každá z nich pojednává o jiném případu: o zločinu a často i o tom, co mu předcházelo, někdy také o vyšetřování či následném soudu. Sbírka je uvedena velmi silnou povídkou, která vás hned na začátku šokuje a dostane do kolen. Bezstarostné letní oslavy na malém městě, uprostřed parného dne, místní dechová kapela složená ze samých počestných mužů, jak autor nezapomene opakovaně zdůraznit. V tom se ale na scéně objevuje mladá servírka. Brutalita zločinu, který následuje, sama o sobě třeba ani není tak šokující, ovšem v Schirachově podání je to prostě.. šok, výbuch, naprosto nepochopitelné a dechberoucí, jde z toho mráz po zádech. Tak skvěle on umí psát.

S každou další povídkou přibývá bolesti, zvrácenosti a nepochopitelného jednání. Autor svými texty pokládá otázky po morální odpovědnosti, po skrytých pudech, které člověka ovládají, po provinění zúčastněných. Je v nás opravdu tolik zla, jsme vážně tak slabí, abychom se nedokázali ovládnout? Co může protrhnout onu pomyslnou hráz naší slušnosti a lidské důstojnosti? 

I když jsem napřed měla dojem, že už mě po přečtení první povídky ostatní tolik nešokují, že už jsem na čtení připravená, Schirachův styl psaní mě pokaždé znova vyvedl z míry. Jeho vyjadřování je věcné, objektivní a autor odkrývá vždy pouze tolik, kolik je třeba, aby šokoval. Doporučuji ke čtení těm, kdo se nebrání úvahám nad lidskými hranicemi a původem zla. A také spíše těm, co něco snesou a nebojí se textů plných brutality. Na konec už dodám snad pouze to, že se mi Vina vryla pod kůži rozhodně ještě mnohem víc, než Případ Collini a řekla bych, že autorovi povídky svědčí lépe než próza delšího rozsahu.

Za knihu děkuji nakladatelství Host, najdete ji na jejich stránkách.

Žádné komentáře:

Okomentovat