Příběh o diskriminaci a velkých životních snech

Knížky ze Světové knihovny od Odeonu mám hrozně ráda. Ještě jsem se v rámci této edice nesetkala s ničím špatně napsaným, vždycky jde o kvalitní, většinou složitější, třeba i experimentální literaturu. Vzpomínám si, že o knize Vše, co jsme si nikdy neřekli jsem si před koupí přečetla jednu recenzi a ta byla tak skvělá, že jsem v kombinaci se zárukou dobrého „odeoňáckého“ čtiva věděla, že nesáhnu vedle.

Kniha vypraví o jedné typické americké rodině. Dozvídáme se, že otec rodiny - James - je asiat a přistěhoval se s rodiči do USA, když byl ještě dítě. Celé dětství a dospívání neúspěšně bojoval s předsudky a snažil se dobře zapadnout do společnosti, najít si kamarády a být oblíbený. Ve škole měl ale skvělé výsledky a stal se učitelem na univerzitě. Díky své práci se seznámil s modrookou studentkou Marilyn, která ho kromě fyzické krásy okouzlila svou bezprostředností a „normálností“.  Navíc se k němu chovala jako ke každému jinému a nedívala se na něj kvůli jeho národnosti skrz prsty.

Marilyn zase ve svém životě bojovala s tím, že si narozdíl od své matky toužila budovat kariéru a nestát se jen dobrou hospodyňkou. James a Marilyn se i přes protesty její matky (protože jsou tolik odlišní) vzali a postupně se jim narodili tři více či méně plánované děti. Román postupně odkrývá vztahy mezi postavami, mindráky, které na sobě vzájemně léčí. O všech jejich problémech a pocitech (Jamese, Marilyn i jejich dětí) bych vám tu mohla napsat hodně, nicméně moc se o ději rozepisovat nechci. U téhle knihy obzvlášť platí, že čím méně toho víte, pokud ji chcete číst, tím lépe. Proto si ji přečtěte a poskládejte si obraz o rodině sami.

Vypravěč je nadosobní a děj místy komentuje, naznačuje, co se s postavami stane později. Autorka střídá několik časových rovin, čímž dala vzniknout složité kompozici. Není ale těžké se v ní zorientovat. To mě na knize potěšilo nejvíce - je sice komplikovaná, ale přesto hrozně čtivá a zábavná. Je to jedna z těch knih, do které se nemusíte nuceně padesát stran začítat, aby vás začala bavit, vtáhne vás do sebe hned prvními větami:

„Lydia je mrtvá. To ale zatím nevědí.“

Román jako celek je hlubokým psychologickým bádáním a nabízí pohled do myslí pěti postav, z nichž každá řeší svůj existenciální problém. Zobrazuje ale také vážná sociální témata. především zvláštní pohlížení bělochů na jiné rasy. Tohle téma je mnohokrát zpracované, nicméně mám pocit, že častěji bývá poukazováno na diskriminaci rasy negroidní než mongoloidní. Dále líčí proces emancipace, zastaralé názory starší generace a boj žen, které si postavily hlavu a chtěly pro sebe „něco víc“. To vše se v knize odehrává zhruba v průběhu 50.-70. let minulého století, takže si můžeme všímat i jakéhosi vývoje a posunu v názorech a předsudcích týkajících se této problematiky. Kniha se ale také věnuje potřebám dětí a dospívajících a v největší míře vztahům mezi dětmi a rodiči. Co všechno je schopen udělat rodič pro své sny, sobecky a pouze pro sebe, bez ohledu na štěstí svých dětí?

Román ale v základní vrstvě řeší záhadu mrtvé Lydie, nejoblíbenější z dětí, do níž si oba rodiče projektují své životní touhy a cíle. Jak se stalo, že se utopila v jezeře? Byla to nešťastná náhoda, sebevražda, nebo ji k tomu někdo pomohl? A co vůbec pohledávala dívka, která neumí plavat, u jezera? Tato nešťastná událost každopádně způsobí že vše, co si postavy nikdy neřekli, postupně vypluje na povrch. 

„Nikdy nenaznačí, že existují zaměstnání, životy, či světy, které pro ni nejsou, nedovolí, aby znala jen slovo doktor. Bude jí po zbytek života pobízet, aby dokázala víc než její matka.“

V knize si zkrátka myslím najde každý něco, protože se jedná o vícevrstevnatý román, který je napsán naprosto brilantně. Také už stihl zaslouženě shrábnout některá ocenění. Doufám, že autorka brzy přijde s něčím podobně hlubokým, inteligentním a lehkým zároveň.

Celeste Ng - Vše, co jsme si nikdy neřekli