sobota 24. března 2018

Útěk před realitou

Tak konečně jsme se dočkali. Před třemi lety vyšla u nakladatelství Host Anežka, první román Viktorie Hanišové. Já jsem ho tehdy přečetla, nechápala, jak tohle může být něčí prvotina, a toužila po další autorčině knize. O té se ale vůbec nemluvilo, tak už jsem se postupně smířila s tím, že třeba ani žádná nebude. Když jsem si ovšem prohlížela ediční plán nakladatelství Host na jaro 2018, nemohla jsem uvěřit svým očím. Proč? No protože se tam, uprostřed všech těch krásných knih, choulila i ona! Houbařka. Usmívala se na mě, no vážně! A tak jsem si ji naprosto zamilovala, už díky té nádherné obálce a anotaci, která slibovala příběh z venkova, z lesa, ze Šumavy. Pak mi přišla domů a já ji pár hodin nemohla spustit z očí, jak je krásná. Chtěla jsem si ji hned přečíst a zároveň ne, abych se na ni pořád mohla těšit. Konec výlevů, pojďme si říct, jaká je Houbařka uvnitř.



Prvotina
Viktorie Hanišová je prozaička, lingvistka a překladatelka. Její první kniha Anežka se vrtá v pocitech ženy, která by si přála mít dítě. Vlastně ani tak nechce muže, s nímž by se o miminko pokusila, zkrátka jen hluboce touží po holčičce, kterou by si mohla vychovávat a rozmazlovat podle svých představ. Rozhodne se tedy pro adopci. Kdo z úřadů ale svěří dítě ženě, jež žije sama? Julie se nakonec uchýlí k (pro ni a její akurátní povahu) naprosto krajnímu řešení - "adoptuje" romskou holčičku. Román je plný předsudků, které nám často zamotají hlavu, i když se tomu ze všech sil bráníme. Anežka je psychologický román o mateřství a co víc, na celou věc máme nakonec možnost podívat se i z druhé strany, z pohledu adoptovaného dítěte. Je to na prvotinu opravdu výjimečně silná a trýznivá kniha, umně napsaná. Pokud jste ji ještě nečetli a máte rádi hlubší a drsné psychologické knihy, Anežku si nemůžete nechat ujít

Místo nedaleko lesa
No a Houbařka, ta má v mých očích oproti Anežce ještě jeden velký benefit. Jak už jsem psala, odehrává se na Šumavě, a je v ní zvláštním způsobem popisována příroda, les i sběr hub. Celý příběh je totiž vyprávěn očima hlavní hrdinky Sáry, která z celé té lokality nemá zrovna vyjasněné pocity. Vlastně by se dalo říct, že to místo miluje a nenávidí zároveň. Její chaloupka kousek od lesa pro ni představuje jediné útočiště na světě, ale taky místo, které v ní vyvolává úzkosti a bolestné vzpomínky. Z hlavní dějové linky, v níž Sára vypráví o právě prožívaném, postupně lehce vyplouvají na povrch jednotlivé informace o Sářiné osobnosti i minulosti, o důvodech, jež ji vedly k podobnému způsobu života. Sáře je teprve něco kolem pětadvaceti a bydlí sama v rozpadající se odlehlé chalupě na venkově - ve víkendovém domečku, který patří jejím rodičům a kam celé dětství ve volném čase jezdívali. Rodiče, ona a dva starší bratři.. Od začátku je jasné, že má hrdinka nějaký problém: se společností, s Šumavou, houbami, sama se sebou, s událostmi v minulosti? 

Sára
Sára se živí sběrem hub. Ráno si přivstane a vyrazí na svou tradiční, lety prověřenou, asi pětadvaceti kilometrovou trasu lesem. V houbách se vyzná jako nikdo jiný. Rozezná s naprostou přesností jednotlivé druhy, ví, kdy a kde rostou, a také se nejlépe orientuje v tom, která se nejlíp hodí do smaženice, pod maso či do smetanové omáčky. Nasbírané houby nosí do místní restaurace, kde jí za ně platí. V důsledku toho (kromě malého invalidního důchodu, který dostává kvůli svým psychickým problémům a neschopnosti normálně fungovat ve společnosti), celé její živobytí závisí pouze na fyzické kondici a taky na tom, jestli zrovna zaprší.

Vypravěčský talent
A tak od Sáry nečekejte mladistvý a idealizovaný pohled na přírodu nebo na lidi. Taky nečekejte žádný pozitivní příběh. V tónu i hloubce zůstala Hanišová věrná své první knize a věrná i většině současné české literární produkce. Sára je niterně zničená hrdinka, která se ale možná k minulosti nevztahuje tak, jak byste si představovali. Hlavní zápletka není nijak složitá a těžko rozlousknutelná, jde o to, jak Hanišová informace dokázala výborně nadávkovat a postupně vypouštět na povrch, aby čtenář pocítil, jak jsou vzpomínky a pocity uloženy v hrdinčině nitru, a pochopil, co pro ni která událost znamená. Autorka po celou dobu udržuje čtenáře v pozornosti, střídá vzpomínky na minulost s přítomnými starostmi o přežití, čas zastavující výklady o houbách, úžasných lesních organismech, s poznámkami o moderním rychlém světě, který je do přírody zavlečen skrze turisty a podnikatele.

Byliny vs. houby
O podobnosti s knihou Anny Bolavé asi ani nemá smysl se rozepisovat, paralela je zřejmá už z anotací. Kdybych se ale měla rozhodnout, která z nich je lepší, prostě bych to nedokázala. I když jsou si knihy podobné, každá má přece jen dosti odlišnou atmosféru, a ani hrdinky zdaleka nejsou stejné. Řekla bych, že Houbařka je určitě přístupnější pro širší okruh čtenářů, je psaná vstřícněji a poutavěji. A taky je hřejivější. Co to znamená, to vám přesně nepovím, zkrátka i když je hrdinčin osud naprosto drásavý, přesto ve mně celý příběh probudil spokojenost a vidinu možného východiska. Bylo to takové literární lesní pohlazení.  

Čtěte Hanišovou
Jestli chcete začít s českou literaturou, Hanišová by nemusela být špatnou volbou. Abych vás navnadila, řeknu vám třeba, že po Soukupové je toto současná česká autorka, která mě baví a zajímá nejvíc. Psychologické vykreslení jejích postav je fascinující, u obou knih silně ovlivněné něčím z dětství a minulosti a já vám slibuji, že oba příběhy hluboce zapůsobí na váš vnitřní svět. Houbařka vás navíc zavede do krásného a uklidňujícího, přesto krutého prostředí. A jestli vám nestačí můj nadšený názor, mrkněte třeba na databázi knih, kde má Hanišová veskrze pozitivní hodnocení. Houbařku najdete přímo na stránkách Hostu, běžte se minimálně pokochat tou krásnou obálkou. :-)


2 komentáře:

  1. Chci číst více současných autorů a Houbařka vypadá jako zajímavý kousek. Já Šumavu miluju, takže mě láká to prostředí a popisování přírody též. :-)
    SKvělá recenze! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za komentář, jsem ráda, že tě současní autoři zajímají. Houbařka je rozhodně skvělou volbou, moc doporučuju! :-)

      Vymazat