neděle 18. března 2018

Žal

Jednou odpoledne jsem si na instagramu všimla zvláštní knížky s papuchalkem na obálce (pozn. pro jistou osobu: ano, opravdu je to papuchalk :-)). Jmenuje se Žal je to s křídly - a už ten název vlastně zní dost.. frázovitě a pateticky, rádoby jemně a smutně. Nemyslíte? Každopádně našla jsem si, že má být o otci a dvou synech, kteří právě ztratili matku. A o jejich žalu. O Vránovi. Žánrově je v anotaci popsaná takhle: dílem novela a dílem báseň v próze, zčásti mučivý trojhlas a zčásti úvaha o posledních věcech člověka. A tak jsem chtěla zjistit, co se pod tímhle popisem a názvem skrývá, protože to na jednu stranu zní docela závažně a působivě, taky jsem si ale říkala, že tyhle pokusy často sklouzávají k obsahové prázdnotě.


Co to píšu
A tak jsem si ji přečetla. A chci vám o ní napsat, aby nezapadla. Psát ale normální recenzi mi přijde zbytečné a naprosto nevystihující. Kdybych ji chtěla tradičně škatulkovat, mohli byste získat dojem, že se dá jednoduše popsat, zařadit, okomentovat. Tak nějak by ji to asi spíš zprůměrnilo a zničilo. Je to lyrická kniha, chce vám předat nějaké pocity, emočně vás přesvědčit. Tak nad tím nebudu nijak dlouze přemýšlet a prostě ve zkratce napíšu jen to, co mě zrovna napadne. A taky přidám nějaké fotky, protože ta knížka je opravdu tak krásně vyvedená!

Ztráta
Když prožijeme těžkou ztrátu, často okolí očekává, že budeme reagovat určitým typickým způsobem. Někdy se ale typicky vůbec necítíme. Spíš bych řekla, že málokdo může říct, co cítí, nebo že vůbec něco konkrétního cítí. Vždyť víte, málokdo nahlas přizná svoje před společností tak pracně ukrývané a hluboko zastrčené špatnosti a divné pocity, které občas všichni cítíme a za které se většinou stydíme. Tahle knížka se na to tak trochu snaží poukázat, zvlášť na začátku v postavě otce. Ale i zobrazení dětského vnímání smrti vlastní matky je.. no, prostě zvláštní. A tak to prostě ve skutečnosti někdy (většinou) je.

Patos
Chvilkami z knihy ten již zmíněný patos cítíte (protože přece jen ke ztrátě a smutnění patří), vzápětí je ale naprosto rozdrcen syrovou poznámkou. Zdánlivá povrchní krása a poetičnost je najednou zašlapaná prohnilým naturalistickým hnusem, nesmyslností, tělesností a konečností.

Ten stesk je jako obří princ z ryzího zlata, jako koncertní hala, tisíce stromů, jezero, devět tisíc autobusů, milion aut, dvacet milionů ptáků a ještě víc. Celé město je můj stesk po ní.
Fuj, děl Vrán, to zní jako slogan
z magnetu na ledničku. 
Co ještě
Jak nakonec rodina ztrátu ustojí, to si přečtěte sami. Žal je to s křídly se bude líbit všem, co mají rádi literární experimenty, lyričtější a smutnější texty, v kterých se můžou porýpat a popřemýšlet o nich. Ale vůbec to není jenom depresivní, to se nenechte mást. Autor se snaží vystihnout i to, co je na životě krásné. Musíte počítat s tím, že je to často absurdní a jednoduše divné. V postavě Vrána taky trošičku hororové, vlastně asi jako Poe. Jo a taky tam jde o angloamerickou literaturu.. a o psaní. Kdybych měla text zhodnotit jedním slovem, vyhrálo by jednoznačně originální.

Tak to je asi tak všechno, co jsem chtěla. Doufám, že knihu neminete.




Max Porter - Žal je to s křídly
Vydalo nakladatelství Leda

Žádné komentáře:

Okomentovat