neděle 24. června 2018

Han Kang a její záznam zla v nás

Většina z vás si bude jistě pamatovat na rozruch, který u nás před rokem vyvolala kniha Vegetariánka jihokorejské autorky Han Kang. Byla to ta Odeonka v růžové barvě s kusem masa a orchidejí na obálce, která ukrývala zvláštní příběh o jihokorejské společnosti a tamějším postavení žen především. No a po roce u Odeonu vychází druhá autorčina kniha, tentokrát s poetičtějším názvem Kde kvete tráva, nicméně s podobně těžkým tématem, vlastně ještě závažnějším, než tomu bylo v prvním případě. Vztahuje se totiž k povstání v Kwangdžu v roce 1980.


Jihokorejský fenomén: Han Kang
Han Kang je snad jedinou jihokorejskou autorkou překládanou do češtiny, která je širší veřejnosti zajímající se o literaturu známá a o níž se mluví. Autorka podle všeho k psaní vždy směřovala. Vystudovala korejskou literaturu, zpočátku psala poezii i drobnější prózu, a nakonec se propracovala až k románům, které byly přeloženy do angličtiny a které ji proslavily - více v Evropě než v samotné Koreji. Jaký povyk kolem Vegetariánky vznikl ve světě (a posléze zpětně i v Koreji) velmi hezky popisuje česká překladatelka románů Han Kang - Petra Ben-Ari - v doslovu k Vegetariánce. Autorka za ni nakonec získala i Man Bookerovu cenu, což je obrovský úspěch.

Už ve Vegetariánce prosakuje na povrch téma zla a živočišných pudů v člověku a román Kde kvete tráva se vlastně nevěnuje ničemu jinému. Jak už bylo řečeno, celá kniha se má vztahovat k událostem v Koreji v 80. letech, nicméně nečekejte nic na způsob běžného historického románu, který přinese objektivní fakta o dané události, vlastně se z knihy o povstání objektivně nedozvíte téměř nic, nejvíce snad ještě z epilogu autorky a doslovu překladatelky. Prim zde hraje subjektivní prožívání vlastního utrpení jednotlivých postav.

Šest subjektivních výpovědí o historické události
Kniha je složena z šesti výpovědí postav, které povstání nějakým způsobem zasáhlo. Autorka se snažila pojmout to ze všech stran a úhlů, s odstupem i ze středu dění, proto se tu střídají výpovědi v přítomném čase o právě probíhající události se vzpomínkami na věznění, výslechy a mučení, či vzpomínkami a nářkem nad ztrátou blízkých. Nejčastěji zde vystupují mladí protagonisté, studenti i děti, kteří ještě nerozumí politice a pozadí povstání, přesto zřetelně vnímají a odsuzují zlo a špatnost, která se v vyjevuje v činech vojáků i ostatních zúčastněných. Jeden z příběhů je dokonce vyprávěn prizmatem mrtvého, jehož duše ale ještě definitivně neopustila.

Vzhledem k tomuto pojetí a subjektivnímu zobrazení povstání je kniha nadčasovým pojednáním o hrůzách válek, potlačovaných povstání a násilí, které na sobě lidstvo páchá. Je skvělé, že se k nám dostává záznam události, o níž mnozí z nás možná neměli ani tušení a které nebyla v literatuře věnována zvláštní pozornost ani v oblasti východní Asie. Je skvělé, že nám Kang zase zprostředkovala jihokorejskou realitu a rozbořila tím některé nepřesné představy, které o "demokratické" Jižní Koreji můžeme mít. Přesto to vidím tak, že to nejcennější, co kniha nese, je universálně platný záznam pocitů a životů lidí, které v životě něco podobného potkalo - ať už v Jižní Koreji, na Blízkém východě, v současnosti či v době světových válek, prostě kdykoli a kdekoli. Mučení, setkání se zlem v nás, které člověka vyděsí natolik, že už sám být člověkem nechce, protože má strach, co se v nás ukrývá. Noční můry a nemožnost návratu do reality. Zpětný pocit viny ve skutečnosti zcela nevinných obětí. Vzpomínky na hrůzy kolem a nemožnost jejich vyslovení. Něčí pocit, že ani není člověk, pouze hora hnijícího a krvácejícího masa, které nedokáže zadržet své potřeby. Násilí konané na dětech, na náhodných nevinných obětech. To všechno v románu je - a je to dost síla.

Komplikovanost textu
Text je obzvláště v určitých místech poměrně složitě čitelný, protože se zakládá především na lyricky vyjádřených pocitech, nikoli na ději - a přinese vám tedy nevšední dekadentní zážitek spíš než potěšení z komplikovaných zápletek. Také korejská jména se hůře pamatují, aby se vám posléze mohly všechny části vyprávění pospojovat do konečné mozaiky. Ale určitě se prvními příběhy nenechte odradit, některé další vás jistě přesvědčí a korunu tomu všemu dodává autorčin epilog, který mnohé vysvětlí a odkazuje ke skutečným příběhům. Některé části dojímají lyrickým vyjádřením, z jiných vás zamrazí vlivem naturalistických a přesných popisů hnusu a rozkladu těl. Až vám z toho bude těžko. 

Co mi v knize trochu chybělo, byl takový ten typicky "jiný asijský tón". (Tedy ne že by něco takového skutečně existovalo, jde jen o můj osobní pocit z knih asijských autorů). Zdá se mi, že kdybychom neznali autorčinu národnost a vynechali pár podrobností a zvláštností, vlastně by si nikdo nevšiml, že knihu nenapsal Evropan nebo Američan. Každopádně je to jako celek ohromné a působivé dílo a ta trošku těžší četba za ten výsledný dojem rozhodně stojí. Tak se do toho pusťte, ať se zase dozvíte něco víc o vzdáleném konci světa, o jejich politické situaci a o mentalitě tamních obyvatel.

Za knížku děkuji společnosti Euromedia, knihu koupíte na stránkách Knižního klubu.

2 komentáře:

  1. Ještě jsem nečetla ani Vegetariánku, ale v plánu ji mám. Kde kvete tráva mě možná zaujalo ještě o něco víc. Tak teď mám dilema, kterou zkusím první. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi bych šla první spíš do Vegetariánky, je čtivější a tak. :)

      Vymazat